18 C 27/2022-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5.520 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacené zápůjčky. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] jako postupitelem dne 17. 4. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo] ve výši 4.000 Kč, která měla být zaplacena do 17. 5. 2020. Žalovaný, který se zavázal vrátit celkem částku 5.520 Kč, nezaplatil ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy k plnění z 9. 10. 2021, která mu byla zaslána žalobkyní jako postupníkem v souladu se smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou s postupitelem dne 1. 1. 2021. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2991, vztažmo k § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., když pro nepřiměřenou výši RPSN při sjednání zápůjčky, který činil 4. 933,41 %, odepřel smlouvě právní ochranu ve smyslu § 6, 8 téhož zákona a dospěl k závěru, že smlouva jako celek je smlouvou absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 téhož zákona, tím spíše, že žalovaný ji uzavřel v pozici spotřebitele ve smyslu § 1810 a násl. téhož zákona. Ze shora uvedeného plyne, že soud návrhu vyhověl pouze ohledně dlužné jistiny včetně zákonného příslušenství, počátek jeho běhu však stanovil až dnem následujícím po doručení žaloby žalovanému. Ve zbytku návrh zamítl jako nedůvodný pod výrokem II. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu v řízení.