18 C 371/2022-11 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 5 639,34 Kč s příslušenstvím představující nepovolený debetní zůstatek ze smlouvy o účtu [číslo] uzavřené dne 27. 8. 1996 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 27. 8. 1996 uzavřeli [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovaná Smlouvu o účtu [číslo] na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet a následně byl žalované na základě této smlouvy poskytnut kontokorentní úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a nepovolený debetní zůstatek přes výzvy neuhradila. Dne 29. 11. 2021 uzavřeli původní věřitel a žalobkyně Smlouvu o postoupení pohledávek týkající se mimo jiné i pohledávky za žalovanou. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2662 občanského zákoníku se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu na účet. Podle ust. § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu § 2662 občanského zákoníku, přičemž smluvní strany si sjednaly ve smyslu ust. § 2665 občanského zákoníku možnost, že žalované budou poskytnuty peněžní prostředky, i když nebude mít dostatek peněžních prostředků na svém běžném účtu. Žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy, neboť přečerpala peněžní prostředky na svém účtu a dostala se do nepovoleného debetu, a proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z čl. 13 3. Všeobecných obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a žádal zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Vzhledem ke skutečnosti, že pohledávka původního věřitele byla dle ust. § 1879. občanského zákoníku platně postoupena na žalobkyni, shledal soud žalobu oprávněnou a žalobě vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 639,34 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.