18 C 436/2022-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 917 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o poskytování služeb ze dne 9. 12. 2016 v rámci členství v programu [anonymizováno]. Žalovanému bylo umožněno po vymezenou dobu užívat mobilní telefon i [anonymizována tři slova] GB, černý, a to v hodnotě 21 190 Kč. Žalovaný neplatil měsíční poplatky (viz faktury uvedené v žalobě). Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni smlouvou z 22. 7. 2020. Oba účastníci na základě výzvy soudu projevili souhlas s tím, aby soud rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s ust. § 115a o.s.ř. Soud rozhodl ve věci rozsudkem ve smyslu § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Při rozhodování ve věci vycházel soud ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, smlouvy o užívání, faktur, upomínek, předžalobní upomínky. Z těchto důkazů soud zjistil, že na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne 9. 12. 2016 užíval žalovaný shora uvedený mobilní telefon. Žalovaný nezaplatil poplatky za užívání přístroje ve výši podle citovaných faktur. Podle § 2201 občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě všech provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že návrh byl podán oprávněně, a proto mu v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 917 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.