18 C 64/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] dne 31. 6. 2006 smlouvu o půjčce, na základě které mu byla poskytnuta částka 200.000 Kč, kterou se zavázal žalovaný splácet způsobem uvedeným ve smlouvě. Žalovaný však své povinnosti neplnil. [příjmení] byla žalovanému vyplacena dne 31. 6. 2006. Dne 12. 4. 2011 byla mezi společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou z 19. 4. 2016. Přes upomínku žalovaný tuto částku neuhradil. Oba účastníci na základě výzvy soudu projevili souhlas s tím, aby soud rozhodoval bez nařízení jednání. Soud rozhodl ve věci rozsudkem ve smyslu § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Při rozhodování ve věci vycházel soud ze žádosti o osobní půjčku, akceptačního dopisu, hromadného příkazu k úhradě, upomínek, oznámení o zesplatnění závazku, smluv o postoupení pohledávek, předžalobní upomínky s dokladem o odeslání. Podle § 3028 odst. 2 občanského zákoníku, není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 657 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Na základě všech provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že návrh byl podán oprávněně, a proto mu v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 640,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 685 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67.108,66 Kč sestávající z částky 3.820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12.360 Kč ve výši 2.595,60 Kč.