18 C 79/2022-11 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující vznikl tento nárok z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 13. 3. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen původní věřitel). 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne 13. 3. 2019 s původním věřitelem smlouvu označenou smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě mu bylo umožněno čerpat finanční prostředky 50.000 Kč, tento úvěr se zavázal splácet ve splátkách po 1.349,56 Kč po dobu 72 měsíců počínaje dnem 18. 4. 2019. Úrok byl sjednán smlouvou ve výši 21,40 % ročně. Součástí uvedené smlouvy byly rovněž obchodní podmínky původního věřitele, na něž smlouva přímo odkazovala. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil, když úvěr nesplácel řádně a včas, načež právní předchůdce žalobkyně prohlásil dopisem ze dne 21. 4. 2020 úvěr za splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 postoupil původní věřitel svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o.z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr. Žalovaný v rozporu s uvedenou smlouvou a obchodními podmínkami čerpal z účtu finanční prostředky, nesplácel však řádně a původní věřitel ke dni 21. 4. 2020 prohlásil celý úvěr za splatný. Podle obchodních podmínek původního věřitele tak vznikla žalovanému povinnost s okamžitou splatností dlužnou částku původnímu věřiteli vrátit včetně sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o.z. Původní věřitel dne 21. 1. 2021 předmětnou pohledávku za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy účinně postoupil včetně veškerého příslušenství žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Protože se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 940,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 889 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 213,96 Kč sestávající z částky 3 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 960 Kč ve výši 2 091,60 Kč.