19 C 132/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 41.002,71 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o úvěru SU4001647410, na jejímž základě žalobkyně dne 9. 3. 2018 žalovanému poskytla částku 7.019 Kč a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaný vyčerpal částku v celkové výši 35.065,74 Kč. Tato částka představuje jistinu nesplacenou do rozhodného dne ve výši 31.481,15 Kč a jistinu obsaženou v dlužných splátkách splatných do dne zesplatnění ve výši 3.584,59 Kč (ve dlužné splátce ke dni 15. 3. 2021 jistina činila 773,92 Kč, ve dlužné splátce ke dni 15. 4. 2021 jistina činila 669,79 Kč, ve dlužné splátce ke dni 15. 5. 2021 jistina činila 705,54 Kč, ve dlužné splátce ke dni 15. 6. 2021 jistina činila 700,75 Kč, ve dlužné splátce ke dni 15. 7. 2021 dle Sazebníku jistina činila 734,59 Kč). Vedle vyčerpané částky požaduje žalobkyně pět dlužných splátek (pouze předepsané úroky, pojištění a poplatky, nikoliv jistinu obsaženou ve splátkách) ve výši 5.436,97 Kč, poplatků za zaslané písemné upomínky v celkové výši 300 Kč dle Sazebníku (poplatek za odeslání upomínky činí dle Sazebníku 150 Kč, přičemž byly odeslány dvě upomínky), účelně vynaložených nákladů za oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 150,55 Kč a ze smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužných splátek ve výši 902,16 Kč (31.481,15 Kč + 3.584,59 Kč + 5.436,97 Kč + 300 Kč + 200 Kč + 150,55 Kč + 902,16 Kč = 42 055,42 Kč). Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to smlouvu o úvěru, obchodními podmínkami vč. Sazebníku, předsmluvními informacemi, přehledem plateb, 6x výpisy z účtu, 3x upomínkou, zesplatněním smlouvy, dodejkou, předžalobní upomínkou, podacím archem, ukončením smlouvy, přehledem plateb a předžalobní upomínkou. Na základě těchto listinných důkazů má soud za prokázaná tvrzení uvedená v žalobě a soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: žalobkyně se žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru SU4001647410, na jejímž základě žalovaný částku 41.002,71 Kč. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 41.002,71 Kč. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. V případě sjednaného poplatku za upomínku ve výši 150 Kč soud akcentoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobkyně vzniklé s upomínáním žalovaného. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené a žalobě v této části vyhověl. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená a tudíž souladná se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.855 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.677 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41.904,87 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.