19 C 145/2022-42 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 42.400 Kč jako bezdůvodného obohacení s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně dne 9. 7. 2020 žalovanému poskytla částku 50.000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil, zaplatil pouze 7.600 Kč. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 8. 7. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému dne 9. 7. 2020 poskytla na účet žalovaného částku 50.000 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 7.600 Kč. Dopisem ze dne 1. 7. 2021 žalobkyně pro porušení smluvních podmínek odstoupila. Dopisem ze dne 1. 10. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, ale vrátil pouze 7.600 Kč odstoupením od smlouvy odpadl právní důvod poskytnutých peněžních prostředků a vztah mezi účastníky je třeba posoudit podle § 2991 a násl. občanského zákoníku a vypořádat bezdůvodné obohacení. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem, včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13.445,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.120 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42.400 Kč sestávající z částky 2.820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2.820 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2.820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9.360 Kč ve výši 1.965,60 Kč.