20 C 125/2022-23 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 23. 6. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 78.168,32 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tím, že mezi [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], [PSČ] (dále jen„ Provident“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 16. 5. 2020 uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] s produktovým názvem D S0 HC týdenní POJ 02/2020, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčené peněžní prostředky včetně neměnného poplatku v částce celkem 36.303 Kč, sestávajícího se z úroku – zápůjční úrokovou sazbou ve výši 88 % p. a., z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a z částky za administrativní činnosti a komfortní splácení, zaplatit v pravidelných 78 týdenních splátkách po 851 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem částku ve výši 851 Kč, která byla započtena v poměrné výši 189,24 Kč na jistinu a v poměrné výši 661,76 Kč na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru, které žalobce požaduje pouze ve výši 31.457,56 Kč. Jelikož žalovaný úvěr nesplatil, proto Provident zůstatek úvěru včetně příslušenství prohlásil za splatný. Žalovaný zůstatek úvěru nesplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi žalobcem a Provident s účinky ke dni 1. 2. 2022, o čemž byl žalovaný písemně informován Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 78.168,32 Kč. Žalovaný i přes výzvu k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 a i přes předžalobní upomínku ze dne 20. 5. 2022 dlužnou částku neuhradil. Žalobce dále požaduje z dlužné částky příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalovanému úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splatit poskytnutý úvěr v pravidelných týdenních splátkách. Povinnost žalovaného vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku a sjednaných poplatků ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci (který se stal věřitelem pohledávky za žalovaným na základě jejího řádného postoupení) nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobce důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.127 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 12.780 Kč (odměna za tři úkony právní služby - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby celkem ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 18.953,80 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.