20 C 139/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 6. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 3. 5. 2019 byl proveden technický úkon (tzn. odtah, kdy je vozidlo umístěno na odtahový vůz a umístěno na odtahové parkoviště a následně vráceno na původní místo odtahu) u vozidla tovární značky Mercedes, [registrační značka], které tvořilo překážku silničního provozu v ulici [ulice] v [obec], kdy se jednalo o tzv. zpětný odtah ve smyslu ustanovení § 19b odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikací, provedený na pokyn Statuárního města Karlovy Vary coby vlastníka příslušné pozemní komunikace pro naplnění účelu dočasného zákazu stání nebo zastavení silničních vozidel podle ustanovení § 19a zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikací, kdy důvodem tzv. zpětného odtahu vozidla bylo čištění – úklid pozemní komunikace v rámci tzv. blokového čištění. Provozovatelem vozidla v době jeho zpětného odtahu byl žalovaný. Cena za technický úkon vychází z Nařízení statutárního města Karlovy Vary č. 1/2017 ze dne 21. 2. 2017, účinné ode dne 20. 3. 2017, podle nějž činí cena za jeden tzv. zpětný odtah podle článku č. 3 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení je 3.300 Kč. Žalovaný cenu odtahu ve výši 3.300 Kč neuhradil. Na předžalobní upomínku ze dne 27. 12. 2021 žalovaný nereagoval. Svou aktivní legitimaci žalobkyně prokazuje Rámcovou smlouvou o odtahu vozidel uzavřenou mezi Statutárním městem Karlovy Vary, coby vlastníkem příslušné pozemní komunikace a žalobkyní ze dne 20. 3. 2017 a interním sdělením Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 16. 5. 2019, zn. 8588 OD/19. 2. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud vycházel ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a ze žalobkyní předložených listinných důkazů (Dílčí smlouvou o odtahu silničních vozidel, vyjádřením k blokovému čištění místních komunikací v [obec] v roce 2019, karta motorového vozidla, nařízení Statutárního města Karlovy Vary ze dne 21. 2. 2017, č. 1/2017, předžalobní upomínka ze dne 27. 12. 2021), na základě nichž dospěl k závěru, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z ustanovení § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, tím, že ponechal svoje silniční vozidlo na pozemní komunikaci ve vlastnictví Statutárního města Karlovy Vary v rozporu se zákazem dočasného zákazu stání nebo zastavení silničních vozidel na pozemní komunikaci. Žalobkyně dne 3. 5. 2019 provedla u vozidla žalovaného technický úkon, tedy tzv. zpětný odtah, kdy bylo vozidlo umístěno na odtahový vůz a umístěno na odtahové parkoviště a následně vráceno na původní místo (do lokality) odtahu, tzn. přistavení vozidla, naložení, jízdní výkon a složení odtaženého vozidla do místa (lokality) odtahu, popř. pořízení fotodokumentace, čímž žalovanému vznikla podle ustanovení § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, a podle nařízení Statutárního města Karlovy Vary ze dne 21. 2. 2017, povinnost zaplatit cenu za technický úkon – zpětný odtah ve výši 3.300 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni nezaplatil cenu technického úkonu – zpětného odtahu ve výši 3.300 Kč, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, a to do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 4. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce, který byl ve věci zcela úspěšný, má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 2.000 Kč (odměna za dva úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 3.546 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.