20 C 209/2022-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 8. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9.932,43 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že uzavřela se žalovaným dne 5. 11. 2015 Smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby, mimo jiné zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet], provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu s proměnlivou úrokovou sazbou uveřejněnou v aktuálním sazebníku a dále se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit ve výši 5.000 Kč, kterým umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžnému účtu až do výše povoleného úvěrového limitu sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě ve výši 5.000 Kč, žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně využila svého práva a v souladu se Smlouvou a podmínkami převedla dne 27. 10. 2021 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 8.132,43 Kč a to za účelem uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což žalobkyně písemně oznámila žalovanému, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nezaplatil, proto žalobkyně prohlásila úvěr ihned za splatný v celé výši ke dni 1. 3. 2022. Celková dlužná částka činila ke dni podání žaloby 9.932,43 Kč, kterou žalovaný přes výzvu žalobkyně ze dne 28. 7. 2021 neuhradil. 2. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). 3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Právní vztah mezi účastníky se řídí právní úpravou smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu a povinnost splácet úvěr řádně a včas. Povinnost žalovaného vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané či zákonné lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Jelikož žalovaný této povinnosti nedostál, byla mu uložena rozhodnutím soudu. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobkyně důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud jí proto postupem dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, který ve věci procesně úspěšný nebyl. Přísluší jí tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 4.500 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání žaloby), náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21 % DPH z odměny a náhrady výdajů, neboť zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 6.934 Kč, splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.