20 C 225/2022-15 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 25. 8. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 21.399,81 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel se žalobcem dne 8. 9. 2019 Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“ či„ ÚS“). Žalovaná byla v souladu se Smlouvou a ÚP oprávněna čerpat revolvingový úvěr (dále jen„ RÚ“), a to prostřednictvím Kreditní karty (dále jen„ KK“), vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce a žalobkyně se tedy zavázala za podmínek stanovených v ÚP poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se uzavřením Smlouvy zavázala takto poskytnutý RÚ žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v ÚS. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 46.936 Kč. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 36.374 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1. ÚP, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 23. 5. 2022. Žalobkyně dále požaduje z dlužné částky příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, když žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas ve svém podání ze dne 26. 10. 2022 a žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, respektive se v rámci lhůty stanovené jí ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla výslovně upozorněna na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek žalobce poskytnout žalované revolvingový úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalované povinnost splatit poskytnutý úvěr řádně a včas ve stanovené výši. Povinnost žalované vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaná nesplnila. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobkyně důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 856 Kč a odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 900 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2.308 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.