20 C 83/2022-28 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Chebu 19. 1. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 808.486 Kč s příslušenstvím. Na základě usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 1. 2022, čj. EPR 10998/2022-4 Okresní soud v Chebu vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Karlových Varech jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne 16. 3. 2022 2. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že uzavřel se žalovaným dne 13. 3. 2020 Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 800.000 Kč. V souladu se smluvními podmínkami byl žalovaný povinen vrátit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11.590 Kč, a to počínaje dnem 20. 4. 2020 a současně byl sjednán úrok ve výši 11,90 % ročně. Žalovaný svoji povinnost splatit úvěr řádně a včas nesplnil, od měsíce prosince 2020 byl v prodlení se splátkami úvěru, proto žalobce uplatnil v souladu s ustanovením čl. 8 Smlouvy o úvěru právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících se Smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 4. 4. 2021 s tím, že žalovaný do dne stanovené ve výzvě, tedy do 6. 5. 2021, dlužné splátky neuhradil, byl úvěr zesplatněn ke dni 6. 5. 2021, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 8. 5. 2021. Celková dlužná částka činí ke dni podání žaloby 808.486 Kč, představující jistinu ve výši 803.529 Kč a neuhrazené poplatky ve výši 4.957 Kč a dále příslušenství uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaní i přes předžalobní výzvu ze dne 15. 12. 2021 žalobci dlužnou částku neuhradili. Žalobce dále požaduje z dlužné částky příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. 3. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). 4. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje (Smlouva o úvěru ze dne 13. 3. 2020 [číslo] Všeobecné obchodní podmínky ze dne 31. 10. 2018, Sazebník poplatků účinný ke dni 13. 3. 2020, Doklad o čerpání úvěru, Transakční historie, výzva k úhradě dlužné částky před zesplatněním úvěru ze dne 4. 4. 2021, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu z dne 8. 5. 2021 a předžalobní výzva k úhradě dluhu ze dne 15. 12. 2021). 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Právní vztah mezi účastníky se řídí právní úpravou smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splácet poskytnutý úvěr v dohodnutých splátkách. Povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky včetně smluvního úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobce důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady řízení žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 32.340 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 34.620 Kč za tři úkony právní služby po 11.540 Kč, (převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 75.319,20 Kč, splatná rovněž v běžné zákonné lhůtě k rukám zástupce žalobce.