9 C 307/2019-132 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 10. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 367.466,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 367.466,80 Kč od 16. 7. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že usnesením Policie ČR, KŘP Karlovarského kraje, SKPV, odbor hospodářské kriminality, [číslo jednací] (dále jen„ Usnesení“) bylo (kromě jiných osob) v roce 2011 zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu úvěrový podvod podle ustanovení § 250b odst. 1, 4 písm. b) trestního zákona. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 9. 5. 2017, č.j. 3 T 40/2012-3546 (dále jen„ Rozsudek“) byl žalobce uznán vinným ze spáchání trestného činu úvěrový podvod podle ustanovení § 250b odst. 1, 4 písm. b) trestního zákona. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 1. 2018, č.j. 50 To 492/2017-3707 (dále jen„ Usnesení KS“) byl Rozsudek zrušen a věc vrácena zdejšímu soudu k novému projednání. Usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 10. 2018, č.j. 3 T 40/2012-3884 bylo trestní stíhání žalobce zastaveno, neboť jeho trestní odpovědnost byla promlčena. Žalobce na nedůvodnost trestního stíhání od počátku poukazoval a navrhoval jeho zastavení (ke konkrétním námitkám žalobce vůči trestnímu stíhání viz žaloba). Trestní stíhání žalobce bylo nezákonné a v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla žalobci majetková škoda, neboť musel vynaložit finanční prostředky na svoji obhajobu, přičemž tuto škodu požaduje nahradit po žalovaném podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen„ Zákon“). Majetková škoda činí celkem 117.466,80 Kč a sestává z mimosmluvní odměny za zastoupení žalobce advokátem podle advokátního tarifu za 42,5 úkonu právní služby, paušální náhrady nákladů advokáta a 21 % DPH (blíže viz přehled úkonů právní služby v žalobě). Žalobce dále uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 250.000 Kč (náhrada přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve výši 140.000 Kč a náhrada nemajetkové újmy za způsobenou psychickou újmu a za poškození dobrého jména a cti žalobce ve výši 110.000 Kč, neboť žalobce zakusil v souvislosti s trestním stíháním duševní útrapy a stres a došlo k poškození jeho dobrého jména a cti). Žalobce vyzval žalovaného k plnění výzvou, která byla žalovanému doručena dne 15. 1. 2019. V zákonné šestiměsíční lhůtě žalovaný na výzvu nereagoval (své odmítavé stanovisko zaslal žalobci až dne 16. 10. 2019), žalobce se proto domáhá zaplacení majetkové škody a nemajetkové újmy žalobou. Žalovaný zpochybnil nárok žalobce již co do jeho základu, a to zejména s odkazem na skutečnost, že trestní řízení vedené vůči žalobci bylo zastaveno z důvodu promlčení trestní odpovědnosti, resp. promlčení trestního stíhání dle ustanovení § 67 trestního zákona a ustanovení § 11 trestního řádu Vedle toho je žalovaný názoru, že trestní řízení vedené vůči osobě žalobce bylo skončeno v přiměřené lhůtě, neboť je nutno zohlednit složitost dokazování a skutečnost, že žalobce byl pouze jedním z více obžalovaných. Žalovaný je také přesvědčen, že žalobci nevznikla nemajetková újma za způsobenou psychickou újmu a za poškození dobrého jména a cti žalobce. Soud v dané věci nařídil jednání a provedl při něm dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Protože podáním doručeným soudu dne 28. 2. 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 1.113,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.113,20 Kč od 16. 7. 2019 do zaplacení, neboť ji požadoval po žalovaném neoprávněně, soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. (výrok I. rozsudku). Na základě účastníky označených a k důkazu provedených listin má soud v tomto sporu z obsahu spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 3 T 40/2012 za zjištěné, že prvním úkonem vůči žalobci učiněným ze strany orgánů činných v trestním řízení byla žádost o podání vysvětlení ze dne 31. 5. 2010, kdy žalobce odmítl vypovídat, shodně jako při výslechu v pozici obviněného, k němuž mělo dojít dne 13. 6. 2011. Obžaloba, které žalobce čelil spolu s dalšími obžalovanými, a kterou konkrétně jemu bylo kladeno za vinu, že jako jednatel společnosti [právnická osoba] doposud neznámým způsobem opatřil nepravdivé přílohy daňového přiznání s úmyslem podvodně vylákat finanční prostředky od [právnická osoba], čímž měl této způsobit škodu ve výši 670.000 Kč a dopustit se tak trestného činu úvěrového podvodu podle ustanovení § 250b odst. 1, 4 písm. b) trestního zákona, napadla u zdejšího soudu dne 27. 2. 2012. Z dalšího obsahu trestního spisu pak plyne, že v období od nápadu obžaloby do 28. 8. 2012 proběhlo u zdejšího soudu pět hlavních líčení, přičemž po hlavním líčení dne 28. 8. 2012 bylo hlavní líčení odročeno na neurčito za účelem zkoumání duševního stavu jiného z obžalovaných. V následném období od 24. 9. 2013 do 8. 7. 2014 proběhla v trestní věci další tři hlavní líčení. V následném období nebylo ve věci zdejšího soudu sp. zn. 3 T 40/2012 fakticky jednáno, a to až do dne 22. 3. 2016, tedy po dobu více než jednoho a půl roku, primárně z toho důvodu, že soudce věc vyřizující byl přeložen na stáž u Krajského soudu v Plzni, jejíž trvání mu následně bylo prodlouženo, a věc byla přidělena nové soudkyni až referátem trestní místopředsedkyně Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 4. 2015. V období od 22. 3. 2016 do 13. 4. 2017 pak proběhla ve věci čtyři hlavní líčení, která, z pohledu soudu, vedla k relevantnímu projednání trestní věci, neboť řada hlavních líčení byla odročena a fakticky se nekonala, a to z nejrůznějších důvodů (blíže neurčené důvody organizační, žádosti o odročení vznesené právními zástupci jiných obžalovaných, nepřítomnost přísedící, skončení mandátu přísedící, apod.), přičemž nikdy se nejednalo o důvod, který by byl vyvolán chováním samotného žalobce, příp. jeho právního zástupce. Za jednání, která by byla relevantní a směřovala k ukončení trestní věci, pak z pohledu soudu nelze považovat hlavní líčení, jejichž trvání nepřesáhlo dobu třiceti minut. Z pohledu soudu je pak zásadní i skutečnost, rovněž plynoucí z obsahu trestního spisu, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil u soudu již dne 28. 2. 2017 návrh na zastavení trestního stíhání své osoby z důvodu promlčení, přičemž o tomto návrhu bylo rozhodnuto až usnesením trestního soudu ze dne 9. 10. 2018, které nabylo právní moci dne 23. 10. 2018. Ve věci samé bylo v mezidobí rozhodnuto Rozsudkem, kterým byl žalobce shledán vinným trestnou činností kladenou mu za vinu obžalobou a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s odkladem na zkušební dobu jednoho roku, a to i přesto, že v době tohoto rozhodnutí, jak plyne ze shora uvedeného, již trestní soud evidoval návrh žalobce na zastavení trestního stíhání. Skutečnost, že zdejší soud pominul návrh žalobce na zastavení trestního stíhání, vytkl tomuto soudu i Krajský soud v Plzni, který jako soud odvolací v neveřejném zasedání dne 22. 1. 2018 Rozsudek Usnesením KS zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení, a to pro nepřezkoumatelnost Rozsudku, nedostatečně provedené dokazování a nedostatečné odůvodnění Rozsudku. Konkrétně pokud jde o rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k osobě žalobce, zdůraznil odvolací soud, jak již shora uvedeno, potřebu vypořádat se s návrhem žalobce na zastavení trestního stíhání, dále že se zdejší soud nezabýval důsledně obhajobou žalobcem uplatněnou, a to včetně skutečnosti týkající se tvrzení žalobce o tom, že poskytnutý úvěr byl zaplacen ještě před podáním obžaloby. V souladu s pokynem odvolacího soudu pak zdejší soud zastavil trestní stíhání vůči osobě žalobce usnesením ze dne 9. 10. 2018, č.j. 3 T 40/2012-3884, přičemž z odůvodnění tohoto usnesení je patrné, že soud vzal za prokázané, že v době podání obžaloby již byl poskytnutý úvěr zaplacen a nevznikla tudíž [právnická osoba] ze strany žalobce jakákoliv škoda. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 11 C 306/2019 bylo zjištěno, že soud pravomocně přiznal žalobci [jméno] [příjmení] vůči žalovanému nárok na zaplacení částky ve výši 363.207,60 Kč, skládající se z náhrady majetkové škody ve výši 113.207,60 Kč a náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 250.000 Kč (skládající se z náhrady přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve výši 140.000 Kč a náhrady nemajetkové újmy za způsobenou psychickou újmu a za poškození dobrého jména a cti žalobce ve výši 110.000 Kč). Podstatné je, že žalobce [jméno] [příjmení] byl spoluobviněným a spoluobžalovaným žalobce v této věci, tedy [jméno] [příjmení], ve stejné trestní věci. Co se týče délky trestního řízení, jeho procesních peripetií a konstatace nezákonnosti trestního stíhání, je tedy situace obou žalobců naprosto identická. Žalobce při svém účas