9 C 322/2022-50 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 2. 2. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 116.790 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tím, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 6. 5. 2014 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému zápůjčku ve výši 110.000 Kč, která měla být spolu se smluvním úrokem splacena ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5.816 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, žalobce proto zápůjčku zesplatnil ke dni 15. 10. 2017. Žalovaný k datu podání žaloby žalobci neuhradil na jistině zápůjčky celkovou částku ve výši 30.424 Kč. Žalobce dále požaduje po žalovaném zaplacení kapitalizované smluvní pokuty ve výši 86.366 Kč a z celkové dlužné částky ve výši 116.790 Kč příslušenství uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě listinných důkazů předložených žalobcem má soud za zjištěný následující skutkový stav. Žalobce jako zapůjčitel uzavřel dne 6. 5. 2014 se žalovaným jako vydlužitelem smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalobce zapůjčil žalovanému částku 110.000 Kč. Peníze byly žalovanému vyplaceny převodem na jeho účet po podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci zápůjčku spolu se smluvním úrokem ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5.816 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce, výpisem z účtu žalobce). Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, žalobce proto zápůjčku zesplatnil ke dni 15. 10. 2017 (prokázáno zesplatněním zápůjčky). Žalovaný přes výzvu žalobce neuhradil žalobci jistinu zápůjčky ve výši 30.424 Kč a kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 86.366 Kč (prokázáno kartou klienta a výzvou k plnění ze dne 10. 1. 2022 včetně podacího archu). Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. V posuzovaném případě soud postupoval podle shora uvedených ustanovení občanského zákoníku. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce v souladu s ustanovením § 2390 a násl. občanského zákoníku Touto smlouvou se žalobce zavázal zapůjčit žalovanému částku 110.000 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal tuto částku žalobci vrátit spolu se smluvním úrokem ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5.816 Kč. Žalobce žalovanému částku 110.000 Kč převodem na účet vyplatil, čímž svoji povinnost z uzavřené smlouvy splnil. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy nesplnil, neboť zapůjčenou částku žalobci nevrátil a uhradil pouze její část. Vzhledem k tomu byla žalovanému stanovena ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost vrátit žalobci zápůjčku ve výši 30.424 Kč. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením zápůjčky, vznikl žalobci podle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty v kapitalizované výši 86.366 Kč, který vychází z ustanovení § 2048 občanského zákoníku. Z celkové dlužné částky ve výši 116.790 Kč je žalovaný povinen zaplatit příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalovanému, který smlouvu se žalobcem uzavíral jako podnikatel, byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, a to podle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalovanému byla ke splnění těchto povinností dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.840 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 11.560 Kč (odměna za dva úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení a podání žaloby) a náhrady hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 20.553,60 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.