9 C 331/2022-22 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou doručenou soudu dne 12. 9. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce částkou ve výši 7.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2022. Žalobu odůvodnil tím, že je synem žalovaného, avšak po rozvodu rodičů žil s matkou. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce částkou ve výši 3.000 Kč měsíčně, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 11. 2011, č.j. 23 P 51/2007-77. Výživné je pravidelně hrazeno. Po úspěšném ukončení SPŠ Ostrov žalobce nastupuje od podzimního semestru akademického roku 2022 /2023 na Strojní fakultu ZČU v Plzni, kde bude studovat bakalářský studijní program Strojírenství. S tím budou spojené zvýšené výdaje na ubytování na koleji (3.490 Kč měsíčně) náklady na cestování (820 Kč měsíčně), stravování (až 5.000 Kč měsíčně), studijní pomůcky (cca 4.000 Kč za semestr), atd. Na studium bude žalobci přispívat i jeho matka a žalobce se bude snažit si na studium přivydělat formou brigád, jak činil již na střední škole. Žalovaný v telefonické komunikaci se zvýšením výživného souhlasil, avšak žalobce z opatrnosti žádá o jeho úpravu soudní cestou, a to vzhledem k probíhající insolvenci žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil Soud ve věci nenařizoval jednání (§ 115a o.s.ř.). Žalobce se sice práva účasti na projednání věci výslovně nevzdal, ani s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyslovil souhlas, avšak vzhledem ke skutečnosti, že soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, považoval byť i jen výzvu žalobci v tomto směru za nehospodárnou. Z listin předložených žalobcem soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 11. 2011, č.j. 23 P 51/2007-77, který nabyl právní moci dne 22. 12. 2011, bylo mj. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen platit na výživu žalobce měsíčně částku 3.000 Kč, s účinností od 1. 9. 2011 (viz rozsudek na č.l. 4 – 6 spisu). Od podzimního semestru akademického roku 2022 /2023 je žalobce studentem prezenční formy studia bakalářského studijního programu Strojírenství na Strojní fakultě ZČU v Plzni (viz rozhodnutí o přijetí ke studiu na č.l. 7 spisu a potvrzení o studiu na č.l. 13 spisu). Žalobce bydlí od 1. 9. 2022 v Plzni na koleji za částku ve výši 3.490 Kč měsíčně (viz smlouva o ubytování a doklad o úhradě na č.l. 8 – 11 spisu). Žalobce prokázal také výdaje za cestovné do místa svého bydliště a za dopravu v Plzni (viz č.l. 12 - 13 spisu). <b>Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</b> <b>Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</b> <b>Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.</b> Žaloba je důvodná. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci je založena ustanovením § 910 odst. 1 občanského zákoníku a podle ustanovení § 911 občanského zákoníku trvá po dobu, po kterou se není žalobce schopen sám živit. Tato doba zahrnuje podle ustálené judikatury i období, po kterou se jinak po fyzické i psychické stránce samostatné obživy schopný žalobce soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na vysoké škole. Je nepochybné, že odůvodněné potřeby žalobce se od posledního rozhodnutí soudu o vyživovací povinnosti v roce 2011 podstatně zvýšily, ať už jeho dospíváním, tak nyní i studiem vysoké školy v Plzni. Že je namístě navýšení vyživovací povinnosti žalovaného, má proto soud za prokázané. Otázkou zůstává míra takového navýšení. Zde nutno přihlížet podle ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku nejen k odůvodněným potřebám žalobce a jeho majetkovým poměrům, ale i ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že žalobce zahájil studium na vysoké škole, s čímž jsou spojeny výdaje na ubytování, dopravu, stravování, studijní pomůcky, apod. ve výši až 10.000 Kč měsíčně. Žalobce by se měl snažit si alespoň částečně na toto studium vydělat, neboť jeho schopnosti v tomto směru jsou omezeny pouze studijními povinnostmi. Lze však shrnout, že odůvodněné potřeby a majetkové poměry žalobce jsou takové, které tvrdil, neboť je v řízení i přinejmenším osvědčil. O majetkových poměrech žalovaného není soudu nic známo, neboť žalovaný se rozhodl na žalobu nereagovat. Lze předpokládat, že tímto postupem pouze potvrdil tvrzení žalobce, že s navrhovaným zvýšením výživného souhlasí. Za této situace došel soud k závěru, že zcela přiměřené okolnostem věci bude zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci na částku ve výši 7.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2022, splatnou vždy ke každému 15. dni v měsíci předem (výrok I. rozsudku). Tím se ve výroku I. mění rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 11. 2011, č.j. 23 P 51/2007-77, který nabyl právní moci dne 22. 12. 2011 (výrok II. rozsudku). Dlužné výživné za měsíce září a říjen 2022 ve výši 8.000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, což pokládá soud za lhůtu přiměřenou (výrok III. rozsudku). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce, který byl ve věci zcela úspěšný, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak představuje paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za jeden úkon (podání žaloby). Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná třídenní ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. (výrok IV. rozsudku).