9 C 394/2021-16 — Okresní soud v Karlových Varech

Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3.500 Kč s příslušenstvím v souvislosti s vyšetřením a hospitalizací žalovaného dne 7. 9. 2019 na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobcem. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Žalovaný byl dne 7. 9. 2019 vyšetřen a hospitalizován na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobcem, téhož dne byl i propuštěn. Při vyšetření byla u žalovaného zjištěna přítomnost alkoholu. Náklady na vyšetření a hospitalizaci žalovaného činily 3.500 Kč dle ceníku žalobce. Žalovanému byla tato částka vyúčtována fakturou [číslo] se splatností dne 23. 9. 2019. Žalovaný dluh žalobci nezaplatil a je v prodlení s úhradou dluhu dosud. Žalobce vyzýval žalovaného dopisem svého zástupce ze dne 30. 6. 2021 k dobrovolné úhradě dluhu (před podáním žaloby). Soud dospěl k právnímu závěru: Prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly (ustanovení § 89e odst. 1 věty prvé zákona č. 65/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů - právní předpis účinný v době vyšetření a hospitalizace žalovaného), v daném případě tedy hradí náklady žalovaný. Žalovanému byly náklady pobytu na protialkoholní záchytné stanici žalobcem v souladu s jeho ceníkem řádně vyfakturovány. Protože svou platební povinnost ve výši 3.500 Kč žalovaný (dosud) nesplnil, uložil mu tuto povinnost soud. Protože se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dluhu, přísluší žalobci úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění náhrady nákladů za vyšetření a hospitalizaci (dle faktury). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 600 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1.489 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.