9 C 453/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30. 8. 2022 žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 30.664,28 Kč s příslušenstvím. pokračování - 2 - sp. zn. 9 C 453/2022 Žaloba je odůvodněna tím, že mezi [právnická osoba] (dále jen„ [jméno]“) jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 16. 5. 2015 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 90.159 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku. Žalovaná úvěr nesplácela a [jméno] proto zůstatek úvěru včetně příslušenství prohlásila za splatný ke dni 31. 10. 2019. Žalovaná zůstatek úvěru nesplatila a je proto povinna hradit úrok z dlužné částky ve smluvní výši, úrok z prodlení v zákonné výši a kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 3.526,61 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 uzavřené mezi žalobcem a [jméno]. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 30.664,28 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. <b><i>Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</b></i> <b><i>Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</b></i> <b><i>Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</b></i> <b><i>Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</b></i> Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalované úvěr. Tento právní vztah odpovídá pokračování -3- sp. zn. 9 C 453/2022 smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalované povinnost splatit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Povinnost žalované vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaná nesplnila. Protože se žalovaná ocitla v prodlení se splacením úvěru, vznikl právnímu předchůdce žalobce podle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty, který vychází z ustanovení § 2048 občanského zákoníku. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobci (který se stal věřitelem pohledávky za žalovanou na základě jejího řádného postoupení) také nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobce důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.227 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 7.020 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 10.810,20 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.