10 C 147/2023-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 10 198 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] uzavřené mezi účastníky dne 7. 6. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkaz Smlouvy o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] ze dne 7. 6. 2019, všeobecnými podmínkami pro zakládání a vedení účtů v mBank, sazebníkem poplatků, výpisem z účtu mKonto, dodatkem ke smlouvě z 10. 8. 2019, odstoupením od smlouvy a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne 16. 7. 2019 byla mezi účastníky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného uzavřena Smlouva o povoleném přečerpání č. [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí byly Podmínky pro zakládání a vedení účtů v mBank a Sazebník bankovních poplatků v mBank. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na účtu, který pro něho provozovala, úvěrový limit ve výši 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal nepřekročit a řádně a včas jej uhradit společně s úrokem ve výši 18,9% ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný sjednaný úvěrový limit překročil, odstoupila žalobkyně dopisem z 6. 4. 2022 od smlouvy a dluh zesplatnila. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, ač byl o úhradu dluhu vyzýván v rámci předžalobní upomínky. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 7. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 10. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaný čerpal. Vzhledem k tomu, že žalovaný překročil úvěrový limit a nezajistit dostatek prostředků k pokrytí transakce, dostal se do nepovoleného debetního zůstatku, načež žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z ust. § 2001 občanského zákoníku a sjednaného ve smlouvě a od smlouvy odstoupila, čímž se stal úvěr splatným k 6. 4. 2022. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě jak co poskytnuté jistiny, tak do dlužných poplatků ve výši 198, sjednaného úroku ve výši 18,9% ročně i zákonných úroků z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 198 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.