10 C 171/2023-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 16 507,65 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, kterou se původní věřitel ([právnická osoba], [IČO]) zavázal vést pro žalovaného běžný účet. Účastníci sjednali možnost žalovaného přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše úvěrového limitu ve výši 15 000 Kč. Žalovaný však tento limit přečerpal a vznikl mu nepovolený debetní zůstatek. Z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni [datum] byla dlužná částka ve výši 17 907,65 Kč převedena na úvěrový účet a původní věřitel vyzval žalovaného k jeho uhrazení v pravidelných splátkách. Žalovaný tento úvěr nehradil, proto právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr ke dni [datum] za splatný. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud provedl k důkazu Smlouvu o bankovních produktech a službách, včetně dispozice ke smlouvě, podmínky KKÚ, oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení kontokorentního úvěru, oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný a výpisy z běžného i úvěrového účtu žalovaného, předžalobní výzvu a smlouvu o postoupení pohledávek a skutkově uzavřel, že původní věřitel se zavázal vést pro žalovaného běžný účet a poskytnout mu kontokorentní úvěr až do výše 15 000 Kč, žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze sazebníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu a jak je úročen debetní zůstatek na běžném, popřípadě úvěrovém účtu. Z dopisu banky adresovaného žalovanému soud zjistil, že z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni [datum] byla dlužná částka převedena na úvěrový účet. K tomuto dni činila dlužná částka 16 507,65 Kč. Žalovaný tento úvěr nehradil, proto právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr ke dni [datum] za splatný. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 5. Podle § 2662 občanského zákoníku se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 6. Podle § 2675 odst. 2 občanského zákoníku poruší-li majitel účtu podstatným způsobem ujednanou povinnost, může ten, kdo vede účet, závazek ze smlouvy o účtu vypověděti bez výpovědní doby. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu § 2662 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy vedl původní věřitel pro žalovaného běžný účet, na němž mu byl poskytnutý úvěrový limit. Žalovaný tento limit překročil a převedl aktuální výši přečerpaného účtu na účet úvěrový, který měl žalovaný zaplatit v pravidelných splátkách. Neboť svou povinnost neplnil, právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr ke dni [datum] za ihned splatný. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky ode dne postoupení pohledávky v souladu s § 1970 občanského zákoníku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 507,65 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.