10 C 23/2023-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částky 175.244,90 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. KTK [bankovní účet] ze dne [datum], na jejímž základě se původní věřitel ([příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], [IČO]) zavázal poskytnout žalovanému na účtu žalovaného č. [bankovní účet] kontokorentní úvěr až do výše 98.000 Kč, který se žalovaný zavázal průběžně splácet vkladem na účet společně s úrokem ve výši 18 %, a částky 82 979 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr čerpaný kreditní kartou do výše úvěrového rámce 50.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet společně s úroky a poplatky povinnými měsíčními splátky ve výši 5% ve výši dlužné částky. Žalovaný porušil podmínky z první uvedené smlouvy tím, že přečerpal sjednanou výši kontokorentu a právní předchůdce žalobkyně výzvou z [datum] tento úvěr zesplatnil k [datum] a vyzval žalovaného k okamžité úhradě zůstatku úvěru ve výši 175.244,90 Kč. Žalovaný porušil své povinnosti i ze druhé uvedené smlouvy, když neuhradil splatné pohledávky právního předchůdce žalobkyně řádně a včas, načež byl úvěr s účinností k [datum] zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě částky 82.979 Kč. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Ze Smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. KTK [bankovní účet] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr až do výše 98.000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru, a to včetně smluveného úroku ve výši 18 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky a sazebník původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele, soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovaným. Ze Sazebníku původního věřitele vyplývá výše poplatků účtovaných žalovanému. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal a jakým způsobem byl úvěr splácen. Z dopisu původního věřitele žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že jeho obsahem je odstoupení od shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalovanému k úhradě dlužných částek v celkové výši 175.244,90 Kč. Ze Smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr čerpaný kreditní kartou až do výše 50.000 Kč a závazek žalovaného splácet tento úvěr vždy alespoň ve výši tzv. povinné minimální splátky ve výši 5 % z celkové dlužné částky ke dni vyhotovení výpisu, minimálně ve výši 300 Kč včetně sjednaného úroku a poplatků. Nedílnou součást smlouvy tvoří obecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky a sazebník původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z Produktových podmínek původního věřitele, soud zjistil, že tyto opravňují původního věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě prodlení dlužníka s úhradou dluhů vůči věřiteli. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal a jakým způsobem byl úvěr splácen. Z dopisu původního věřitele žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že jeho obsahem je odstoupení od shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalovanému k úhradě dlužné částky v celkové výši 82.979 Kč ve lhůtě do [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávky vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 4. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 5. Neboť byly obě smlouvy uzavřeny v roce 2013, tedy ještě před účinností nového občanského zákoníku, aplikoval soud dle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku, předpisy účinné do 31. 12. 2013. 6. Podle ustanovení § 497 obch. z. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 8. Podle § 506 obch.z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. 9. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. 10. Podle § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 11. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byly řádně uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu § 497 obch. z. Na základě těchto smluv poskytl původní věřitel žalovanému úvěry až do výše 98.000 Kč, resp. 50.000 Kč, které žalovaný přečerpal, když v prvním případě vyčerpal 175.244 Kč, ve druhém pak 82.979 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté tyto prostředky splácet shora specifikovanými měsíčními splátkami stanovenými úvěrovými smlouvami, a to včetně sjednaných smluvních úroků, své povinnosti vyplývající ze smluv však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrových smluv odstoupil. V souladu s ustanovením § 351 odst. 2 obch. z. tak žalovanému vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnutá plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Protože pohledávky byly postoupeny v souladu s § 524 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávky žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45.323,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10.330 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 258.223,90 Kč sestávající z částky 9.340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28.920 Kč ve výši 6.073,20 Kč.