11 C 117/2019-252 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Napadeným rozsudkem ve znění jeho doplňujícího rozsudku rozhodl soud prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na bolestném částku 11 910 Kč a na ztížení společenského uplatnění částku 50 000 Kč ve lhůtě 15ti dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu co do částky 9 528 Kč na bolestném a co do částky 50 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy zamítl (výrok II), dále doplňujícím rozsudkem zamítl žalobu co do částky 28 562 Kč na bolestném (výrok IV) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že zaviněním žalované došlo dne 23. 4. 2016 k dopravní nehodě, s níž v příčinné souvislosti utrpěl žalobce zdravotní následky. Před zahájením řízení byla žalobci na bolestném v souvislosti s poškozením zdraví v důsledku dopravní nehody zaviněné žalovanou vyplacena již částka 9 528 Kč. Ke zjištění rozsahu zdravotního poškození žalobce z hlediska fyzického a z hlediska psychického byly v řízení zpracovány znalecké posudky soudním znalcem z oboru zdravotnictví [celé jméno znalce], z jehož závěrů, doplněných na základě připomínek stran sporu, soud vycházel. Bolestné bylo znalcem určeno na částku 21 438 Kč a ztížení společenského uplatnění částkou 56 613 Kč, přičemž ve vztahu k nároku na ztížení společenského uplatnění závěry znalce zahrnovaly skutečnosti plynoucí jak z výpovědi samotného žalobce, tak jeho partnerky slyšené v řízení jako svědkyně, kdy žalobce popisoval svůj aktuální zdravotní stav a zábrany týkající se řízení motorových vozidel a znalec zohlednil i žalobcem uváděnou péči o osobou blízkou. Po právní stránce posuzoval soud prvního stupně věc podle ust. § 2958 o.z. a uzavřel, že bolestné a ztížení společenského uplatnění a výše těchto nároků byla objektivně stanovena znaleckými posudky a jejich doplněními v souladu s metodikou Nejvyššího soudu, kdy v rámci metodiky bylo hodnoceno i plnění běžných denních povinností, které jsou spojeny s většími nároky na pohyb šíje a polohy hlavy, bylo dále zohledněno, jakým způsobem probíhala léčba žalobce, a to že probíhala zcela standardně. Soud pak s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2245/2017) uzavřel, že žalobce má nárok na bolestné ve výši stanovené znalcem, tj. v částce 21 438 Kč, v níž však soud zohlednil již částku vyplacenou vedlejším účastníkem žalobci na bolestném ve výši 9 528 Kč, proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na bolestném částku 11 910 Kč a ve zbývajícím rozsahu uplatněného nároku na bolestné žalobu zamítl. Dále soud žalobě vyhověl v plné výši co do nároku na ztížení společenského uplatnění, které bylo znalcem vyčísleno částkou 56 613 Kč, přičemž však soud byl vázán žalobním návrhem žalobce, který požadoval na ztížení společenského uplatnění částku 50 000 Kč. A pokud šlo o další nárok žalobce na náhradu další nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, soud s odkazem na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu a ustanovení § 2958 o.z. tento nárok žalobce na náhradu další nemajetkové újmy zamítl z důvodu neexistence předpokladů pro jeho přiznání. Konstatoval, že podle citované judikatury Nejvyššího soudu je další nemajetková újma při ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o.z. spojena se zásahem do zdraví, který ale nespočívá v přechodné bolesti, ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, nýbrž že jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. Soud uzavřel, že takové skutečnosti, tj. specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu, nebyly žalobcem nejen prokázány, ale ani tvrzeny. Proto žalobu co do nároku na přiznání další nemajetkové újmy (vedle přiznaného bolestného a ztížení společenského uplatnění) zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 3. Proti tomuto rozsudku, a to pouze do části výroku II o zamítnutí žaloby na náhradu další nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, podal žalobce včasné odvolání. Namítal nesprávné právní posouzení soudem prvního stupně (odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), pokud soud nevyhověl jeho nároku na přiznání další nemajetkové újmy. Žalobce měl za to, že tvrdil dostatek okolností vymykajících se obvyklému průběhu a existenci takových okolností prokázal. V odvolání citoval ust. § 2958 o.z., které umožňuje kromě bolestného a ztížení společenského uplatnění odškodnit i další nemajetkovou újmu, kterou nelze zahrnout pod bolestné a ztížené společenského uplatnění. Primárně se jedná v případě nemajetkové újmy, o příkoří způsobené duševními útrapami spjatými s obavou ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, a to i tehdy, pokud u poškozeného ke skutečnému ublížení na zdraví nedojde. Prožití strachu ze smrti, případně vážné újmy na zdraví, může opravňovat poškozeného k požadavku na peněžité zadostiučinění. Duševní útrapy pak musí dosáhnout určité kvalifikované intenzity, míry utrpení určující, zda by u běžného člověka, který by se v takové situaci nacházel, byl vzhledem ke konkrétním okolnostem dán rozumný podklad k důvodu obavy ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví. Dle žalobce účast na dopravní nehodě, při které se kutálel s vozidlem dolů ze svahu, by každý běžný člověk vnímal jako duševní útrapy související se strachem o vlastní život či zdraví. Navíc žalobce je dlouhodobě nemocen, tedy na své zdraví je mnohem opatrnější, protože každý úraz pro něj má horší důsledky, než pro do té doby zdravého člověka. Žalobce tvrdil také, že další nemajetková újma byla žalobci způsobena obavou o ztrátu zaměstnání, do kterého nastoupil krátce před dopravní nehodou, a tudíž v době nehody byl stále ve zkušební době. Jako invalidní důchodce byl žalobce při hledání zaměstnání omezen, ohled musel brát na svůj zdravotní stav a možnosti zaměstnání tak nejsou v jeho případě široké, jako u zdravého člověka, a proto si každé pracovní příležitosti žalobce více váží, když bez zaměstnání by nebyl schopen ekonomickou situaci zvládnout a zaměstnání je tak pro něj zcela zásadní. Jako další okolnost žalobce uváděl, že další nemajetková újma mu byla způsobena obavou o jeho matku, o kterou se žalobce v době nehody, jako poslední žijící příbuzný, staral. Jeho matka přišla o žalobcova otce a dva bratry a žalobce měl tak velkou obavu z toho, jak přijme informaci o jeho dopravní nehodě, jak se tyto stresy projeví na jejím zdravotním stavu. Měl tedy i takovou obavu, že nebude schopen se o matku postarat, zda mu to jeho stav po nehodě umožní. Žalobce chápe, že neoprávněný zásah je vždy nutno hodnotit objektivně, tedy testem„ běžného člověka“, avšak s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo, jakož i k osobě poškozeného a jeho poměrům. Žalobce dále uvedl, že do dnešního dne se mu žalovaná ani neomluvila, přičemž na vlastní oči viděla, jak z devastovaného vraku auta se žalobce dostával, a navíc vyšlo najevo i to, že vozidlo, které žalovaná řídila, nemělo ani platnou technickou kontrolu, což věděla nebo vědět měla, pokud sedala za volant a dle žalobce je taková osoba svému okolí přímo nebezpečná. Výše nemajetkové újmy, která závisí na úvaze soudu, v částce 50 000 Kč je dle žalobce úplné minimum bez ohledu na závažnost výše uvedených mimořádných okolností, které se v jeho případě sešly. Navrhl změnu napadeného výroku tak, že žalobci bude přiznán i uplatněný nárok na další nemajetkovou újmu v částce 50 000 Kč a změněn i výrok o nákladech řízení tak, že žalobci bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. 4. V doplněném odvolání podaném spolu s omluvou z nařízeného odvolacího jednání žalobce uvedl, že soud prvního stupně se s jeho nároky uplatněnými žalobou vypořádal pouze částečně, když se zabýval věcně bolestným a ztížením společenského uplatnění. Odsunul však věcné posouzení jiné nemajetkové újmy. Žalobce odmítal, že by tento nárok měl být zcela vyčerpán ve znaleckém posudku a nesouhlasí ani s tím, pokud soud, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, přihlédl i k delšímu časovému období, ve kterém žalobce zdravotní situaci s žalovanou neřešil. Žalobce zdůraznil, že jeho zdraví není v pořádku dlouhodobě, což vyplývá i ze zdravotnické dokumentace posuzované znalcem, a zásadním je to, že pokud by se žalobce nestal obětí dopravní nehody, nemusel by řešit zhoršený zdravotní stav, který se přes veškeré léčení po dopravní nehodě stejně nepodařilo uvést do přijatelného normálu. Pokud bez zavinění nemocnému člověku je ublíženo, a to v takové míře, jak se to stalo žalobci při dopravní nehodě, pak nutně jeho léčbu provází i duševní útrapy, přestože si je žalobce vědom toho, že leccos musí snést. Jeho právo na náhradu svým způsobem psychického strádání se za stávající interpretace, např. podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1564/20, vyjadřuje právě v podobě další nemajetkové újmy, tedy v zóně mezi jednorázovou náhradou boles