11 C 24/2023-33 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 12 113,89 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze Smlouvy o Flexikontu ze dne 15. 10. 2003 ve spojení s dodatkem [číslo] ze dne 5. 3. 2004 Touto smlouvou ve spojení s uvedeným dodatkem se právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný korunový účet č. [bankovní účet] a dále poskytnout žalovanému čerpání peněžních prostředků z běžného korunového účtu až do výše debetního zůstatku ve výši 10 000 Kč (kontokorentní úvěr Flexikredit). Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání Flexikreditu, a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu, tj. 5 000 Kč, a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na jeho běžném účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit, debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 12 722,58 Kč převedla dne 1. 9. 2004 na nově otevřený zvláštní úvěrový účet č. [bankovní účet] a umožnila žalovanému jeho splácení ve splátkách. Žalovaný však dluh nesplácel, právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého smluvního oprávnění a dopisem ze dne 4. 11. 2004 dlužnou částku zesplatnila k témuž dni a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě (nejpozději do 14. 11. 2004) dlužné částky 12 922,58 Kč obsahující též dlužné poplatky ve výši 200 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Na výzvu žalobkyně ze dne 17. 4. 2020 k zaplacení dluhu žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání dle ustanovení § 115a o. s. ř. 4. Ze smlouvy o Flexikontu ze dne 15. 10. 2003 ve spojení s dodatkem č. [číslo] ze dne 5. 3. 2004, jejíž nedílnou součástí jsou Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Všeobecné obchodní podmínky, Úrokový lístek a Sazebník, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO] – dále též jen„ banka“) zřídit a vést pro žalovaného běžný korunový účet č. [bankovní účet] a dále poskytnout žalovanému čerpání peněžních prostředků z běžného korunového účtu až do výše debetního zůstatku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to aspoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání Flexikreditu, a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu, tj. 5 000 Kč, a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dle čl. 7 výše citovaného dodatku má právní předchůdkyně žalobkyně právo při překročení povoleného limitu žalovaným zrušit povolený debet a převést debetní zůstatek z běžného účtu na zvláštní úvěrový účet. Dle čl. 8a, 8b výše citovaného dodatku se žalovaný zavázal uhradit bance dlužnou částku v pravidelných měsíčních anuitních splátkách tak, aby délka splácení nepřesáhla 24 měsíců, včetně poplatku za převedení Flexikreditu na úvěrový účet ve výši 10 % z povoleného rámce Flexikreditu, minimálně však 500 Kč. 5. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 4. 11. 2004 soud zjistil, že z důvodu opakovaného porušení smluvních povinností prohlásila úvěr č. [bankovní účet] za splatný ke dni 4. 11. 2004 a vyzvala žalovaného k úhradě částky 12 922,58 Kč nejpozději do 14. 11. 2004. 6. Z úrokového lístku banky platného ke dni zesplatnění se podává, že dlužná jistina v případě nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu se úročí 30 % ročně. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 3. 7. 2019. 8. Z výzvy ze dne 17. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před podáním žaloby. 9. Žalovaný v průběhu řízení nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni do dnešního dne uhradil. 10. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 11. Soud učinil tento první závěr: 12. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 13. Podle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 499 obch. zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. 15. Podle § 502 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. 16. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. zák. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. 17. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 18. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obch. zák., na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, které se tento zavázal splatit spolu se smluveným úrokem. Žalovaný však neplnil povinnosti plynoucí pro něj z uzavřené smlouvy o úvěru, byl vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvy nereagoval a dlužnou částku nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 byl prokázán přechod žalované pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 7. 2019. 19. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě a přisoudil žalobkyni požadovanou jistinu, sjednaný obchodní úrok dle § 502 obch. zák. a dále přisoudil žalobkyni též úrok z prodlení dle ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák. ve výši v souladu s předpisy občanskoprávními ve výši podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů (při stanovení počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně). 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 113,89 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v jeho odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzor