12 C 367/2022-23 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném původně domáhala zaplacení částky 24.703 Kč, která představuje dluh z úvěru v původní výši 12.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 360 Kč a smluvní pokuty ve výši 12.103 Kč v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 08.02.2013 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu poskytla částku 12.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku (po odečtení administrativního poplatku 360 Kč zaplaceného jednorázově při výplatě úvěru) spolu s úrokem 3.000 Kč a úplatou ve výši 8.640 Kč v souvislosti s poskytnutím úvěru ve 13 měsíčních splátkách po 1.560 Kč počínaje 10. dnem od uzavření smlouvy. Na dluh žalovaný zaplatil toliko částku 8.040 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 5.400 Kč na úplatu a ve výši 2.280 Kč na úrok. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19.10.2022, č. j. 12 C 367/2022-17, soud řízení zastavil co do částky 20.743 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 12.600 Kč od 15.02.2014 do 01.06.2022 a s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 8.640 Kč od 02.06.2022 do zaplacení, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby ze dne 17.10.2022. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 08.02.2013, [číslo] soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč a závazek žalovaného tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 360 Kč a úplatou ve výši 8.640 Kč v souvislosti s poskytnutím úvěru ve 13 měsíčních splátkách po 1.560 Kč počínaje 10. dnem od uzavření smlouvy. 7. Z obchodních podmínek soud zjistil, že čl. 3 upravuje smluvní pokutu pro případ prodlení se splácením úvěru. 8. Z upomínky žalobkyně ze dne 27.05.2022 soud zjistil, že v důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobkyně úvěr ke dni 14.02.2014 zesplatnila. Žalobkyně v dopise vyzvala žalovaného k zaplacení zbývající části dluhu včetně smluvní pokuty do 7 dnů od obdržení upomínky. 9. Z přehledu plateb soud zjistil jednotlivé úhrady dluhu provedené žalovaným v celkové výši 8.040 Kč. 10. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé. 11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 12. Při právní kvalifikaci vycházel soud s poukazem na ust. § 3028 odst. 3 o.z. zejména z ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v platném znění do 31.12.2013, podle něhož se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníku poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle ust. § 502 odst. 1 obch. zák je dlužník povinen platit od doby poskytnutí peněžních prostředků z těchto úroky, a to ve sjednané výši. Podle ust. § 503 obch. zák. je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. 13. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (věřitel coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 12.000 Kč, který měl vrátit spolu s poplatkem ve výši 360 Kč a úplatou ve výši 8.640 Kč v souvislosti s poskytnutím úvěru ve 13 měsíčních splátkách po 1.560 Kč počínaje 10. dnem od uzavření smlouvy. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V posuzovaném případě představuje poplatek za uzavření smlouvy ve výši 8.640 Kč 70 % zapůjčené částky, což je výše nepřiměřená a uvedené právní jednání je tak neplatné pro rozpor s dobrými mravy. 14. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil, uložil mu soud zaplatit na dlužné jistině částku 3.960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 09.06.2022 do zaplacení odvislého od výzvy k plnění ze dne 27.05.2022 s poukazem na ust. § 451 o. z. platného do 31.12.2013 a ust. § 503 obch. zák. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že nepřiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně neúspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady řízení nevznikly.