13 C 293/2023-23 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou ze dne 31.5.2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 168 072,38 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Na základě listinných důkazů, nesporných skutečností, soud zjistil následující skutkový stav: Dne 2.10.2020 byla mezi [právnická osoba] (právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, dle níž se věřitel zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši170 000 Kč, žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 201 Kč sestávajících z jistiny a smluvního úroku, součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Dle výpisu úvěrového účtu žalovaný čerpal peněžní prostředky, splátky nehradil řádně, věřitel dopisem z 1.10.2022 úvěr zesplatnil s výší pohledávky 163 971 Kč. Dne 29.11.2022 byla mezi žalobkyní a věřitelem uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z 12.12.2022. Zůstala neuhrazena pohledávka 168 072,38 Kč sestávající z dílčích nároků specifikovaných v žalobě. Žalovaným nebylo ničeho zaplaceno přes předžalobní výzvu. V souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněné nároky včetně příslušenství důvodnými, neboť mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla předmětná smlouva o úvěru, přičemž žalovaný porušil své právní povinnosti, když sjednané splátky úvěru nesplácel řádně, věřitel v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnil, jak uvedeno ve skutkových zjištěních. Ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku se žalovaný dnem následujícím po dni zesplatnění ocitl v prodlení s plněním svého peněžitého závazku, když výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výši úroku ve smluvené výši, včetně kapitalizovaného úroku, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., 142 a o.s.ř. neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatňování práva, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6724 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, předžalobní výzva) po 7860 Kč, za užití § 6, 7 vyhlášky 177/1996 Sb., za jeden úkon dle §11 odst. 2 (vyjádření z 1.8.2023) po 3930 Kč, 4 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky, jakož i DPH z těchto nákladů, celkem ve výši, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí.