14 C 258/2023-20 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 13.834 Kč s příslušenstvím představující dlužné nájemné a paušální zálohy za služby za užívání nebytových prostor – kancelář [číslo] IIL. nadzemním podlaží budovy [adresa] v [obec]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkaz informací o budově, dohodou o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne 30. 11. 2022 a předžalobní výzvou a na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Žalobkyně je vlastníkem budovy [adresa] v v ulici Dr. [příjmení] v [obec]. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor – kanceláře [číslo] ve II. nadzemním podlaží budovy. Dne 30. 11. 2022 uznala žalovaná písemně dluh na nájemném a paušálních úhradách za služby dle faktur FV [číslo] FV [číslo] FV [číslo] FV [číslo] FV [číslo] FV [číslo] FV [číslo] v celkové výši 17.834 Kč a zavázala se jej splatit v 8 splátkách po 2.000 Kč a jedné po 1.834 Kč splatných vždy k 15. dni měsíce ledna až září 2023 pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná uhradila pouze dvě splátky v měsíci lednu a únoru 2023 v celkové výši 4.000 Kč, splátku za březen 2023 ve lhůtě splatnosti do 15. 3. 2023 neuhradila. Dopisem ze dne 29. 3. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě zbývající části dluhu ve výši 13.834 Kč ve lhůtě do 10. 4. 2023, žalovaná ničeho neuhradila. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 7. Dle ust. § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaná uznala vůči žalobkyni žalovanou částku jako svůj dluh na nájemném a paušálních úhradách služeb, přičemž uznání splňovalo všechny formální náležitosti stanovené ust. § 2053 občanského zákoníku, tedy bylo učiněno v písemné formě a dluh v něm byl specifikován důvodem vzniku a částkou. Platným uznáním dluhu byla založena vyvratitelná domněnka, že dluh v době uznání trval, a důkazní břemeno ohledně existence, resp. neexistence dluhu přešlo na žalovanou jako na dlužníka. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná dluh vůči žalobkyni žádným způsobem nerozporovala, má jej soud ve výši dle uznání v souladu s ust. § 2053 občanského zákoníku za prokázaný, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, je nepochybné, že se splátkou za měsíc březen 2023 ve výši 2.000 Kč se žalovaná ocitla den následující po datu dohodnuté splatnosti, tedy dne 16. 3. 2023. Ohledně zbývající části dluhu ve výši 11.834 Kč se však žalovaná ocitla v prodlení dle názoru soudu až po uplynutí stanovené lhůty k plnění v dopise ze dne 29. 3. 2023, když v dohodě o uznání dluhu a splátkovém kalendáři bylo v souladu s ust. § 1931 občanského zákoníku sjednáno právo žalobkyně na zesplatnění celého dluhu v případě prodlení žalované s úhradou tak, že žalobkyně byla povinna právo na zesplatnění celého dluhu vůči žalované uplatnit ve lhůtě do splatnosti nejbližší splátky, tedy nebylo sjednáno automatické zespaltnění dluhu. Soud proto žalobkyni v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku přiznal právo na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve vztahu k dlužné splátce za březen 2023 od požadovaného data 17. 3. 2023 a ve vztahu ke zbývající části dluhu 11.834 Kč od data následujícího po datu splatnosti ve výzvě ze dne 29. 3. 2023, tj. od 11. 4. 2023. 10. V souladu s ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200Kč. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.114,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13.834 Kč sestávající z částky 1.660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1.660 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1.660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5.880 Kč ve výši 1.234,80 Kč.