17 C 62/2023-28 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 352.117 Kč (78.790 Kč dlužné splátky do data zesplatnění, 1.944,40 Kč úrokové vyrovnání, 313.318,27 Kč nesplacená jistina, 1.000 Kč poplatky za upomínky, 1.544,33 Kč dorovnání plateb havarijního pojištění, které žalobkyně uhradila za žalovaného, 390 Kč náklady na vymáhání) s příslušenstvím z titulu nesplnění povinností ze smlouvy o úvěru č. SUA17/002776 uzavřené mezi účastníky dne 27. 6. 2017. Žalovaný své povinnosti podle smlouvy neplnil (neuhradil 2. až 4 splátku, dále pak 45. a další splátku), a proto žalobkyně v souladu smlouvy jeho závazek k 7. 10. 2021 zesplatnila. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a z.č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. 4. Z matričního listu klienta – fyzické osoby k požadavku na uzavření úvěrové smlouvy č. SUA17/002776 z 27. 6. 2017 soud zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný bydlel v České republice, uvedl telefonický kontakt. Žalovaný byl zaměstnán v SRN na dobu neurčitou, měl příjem 39.000 Kč měsíčně, bydlel v podnájmu, neměl žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný předložil pracovní smlouvu z 15. 1. 2016 na dobu neurčitou, potvrzení o příjmu za rok 2015 a 2014 a výpis z účtu za dobu od 16. 11. 2016 do 8. 6. 2017 (s příjmy žalovaného ze zaměstnání). Z úvěrové zprávy NRKI soud zjistil, že žalovaný měl aktivní úvěr (který splácel), dále předchozí úvěr měl prodlení při placení, žádost z 27. 6. 2017 o poskytnutí úvěru 484.457 Kč byla jinou splátkovou společností odmítnuta. 5. Ze smlouvy o úvěru z 27. 6. 2017 č. SUA17/002776 soud zjistil, že žalobkyně jako úvěrující (zastoupená [právnická osoba]) a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 27. 6. 2017 smlouvu o úvěru, která se týkala financování nákupu automobilu za cenu 484.457 Kč. Žalobkyně se zavázala za žalovaného zaplatit kupní cenu automobilu Jeep RENEGADE u [právnická osoba] a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutou částku vrátit i s úrokem 18,617551 % do 25. 6. 2025 ve splátkách 11.270 Kč (včetně pojištění a doplňkových služeb) od 25. 7. 2017 (96 splátek). V rámci smlouvy došlo k přistoupení k havarijnímu pojištění a pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla u [právnická osoba] Součástí smluvních ujednání byly Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba] – AUTO/MOTO platné od 1. 3. 2017, podle kterých byla žalobkyně oprávněna vyúčtovat žalovanému náklady na pojištění. Účastníci si sjednali pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky smluvní pokutu 500 Kč a právo žalobkyně na zesplatnění úvěru při prodlení se dvěma splátkami, nebo prodlení s jednou splátkou po dobu delší tří měsíců. 6. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že úvěr byl žalovanému poskytnut (zaplacením kupní ceny automobilu), žalovaný neuhradil 2. až 4. splátku, dále 45. splátku (splatnou 25. 3. 2021); splátka 45. – 48. byly alespoň částečně uhrazeny po zesplatnění úvěru. 7. Z výzvy k zaplacení celého úvěru – zesplatnění z 7. 10. 2021, kalkulace finančního vyrovnání pro předčasné splacení k 7. 10. 2021 a výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně pro prodlení žalovaného zeplatnila úvěr k 7. 10. 2021 a uplatnila podle smlouvy částku 396.987 Kč. Ze splátkového kalendáře a výpisu z čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil po zesplatnění 45.260 Kč (7. 10. 2021, 6. 12. 2021, 5. 1. 2022 a 2. 2. 2022), které byly použity na úhradu části pohledávek žalobkyně ze smlouvy. 8. Z dopisu ze dne 6. 9. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby. Z Poštovního podacího archu z 7. 9. 2022 soud zjistil, že dopis byl odeslán žalovanému 7. 9 2022. 9. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci samé. 10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Zjistila podstatné příjmy, ověřila též úvěrovou historii žalovaného a jeho aktivní závazky. Přestože žalovaný v minulosti porušil své povinnosti úvěrovaného, jak bylo zřejmé z informací pro žalobkyni, nejednalo se s ohledem na aktuální poměry žalovaného o překážku poskytnutí úvěru, která by měla vést k odmítnutí poskytnutí. Soud vyhodnotil postup žalobkyně jako odpovídající zákonu. 14. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve sjednané výši a žalovaný se jej zavázal žalobkyni splatit včetně dohodnutých úroků. Žalovaný však své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky v dohodnuté době řádně nesplnil a ocitl se tak v prodlení s úhradou svých závazků. Žalobkyně využila svého smluvního oprávnění od smlouvy odstoupit a požadovat úhradu celého dluhu najednou (§ 2001 občanského zákoníku) Vedle povinnosti zaplatit žalobkyni zůstatek dlužné jistiny a smluvního úroku vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni další plnění podle smlouvy (úrokové dorovnání, dorovnání pojistného, poplatky, náklady na vymáhání a dle ust. § 1970 občanského zákoníku povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44.637,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14.085 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 352.117 Kč sestávající z částky 9.740 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepsání žaloby) a z částky 4.870 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (prostá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25.250 Kč ve výši 5.302,50 Kč. Soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad na doplnění skutkových tvrzení ohledně úvěruschopnosti žalovaného, protože uvedené informace (tvrzení) měly být obsaženy již v žalobě.