18 C 248/2023-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 20 412 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 13. 5. 2022. Žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč. Konkrétně žalobkyně nárokovala pohledávku ve výši 20 412 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 14 882.00 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 495.00 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 245.00 Kč, úroků v celkové výši 1 960.00 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 330.00 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500.00 Kč. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 13. 5. 2022 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se jej zavázal žalobkyni splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na 24 měsíců od jeho poskytnutí. Sjednány byly i další poplatky jak je uvedeno v žalobě. Předžalobní výzvou vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě žalobkyně úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve sjednané výši a žalovaný se jej zavázal žalobkyni vrátit ve smluvené lhůtě včetně sjednaných poplatků. Žalovaný však svou povinnost vyplývající z úvěrové smlouvy řádně splatit úvěr ve lhůtě splatnosti nesplnil. S ohledem na uvedené vznikla žalobkyni v souladu se smluvním ujednáním ve spojení s ust. § 2048 občanského zákoníku smluvní pokutu. S ohledem na uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a krom žalované jistiny dluhu, sjednaných poplatků a smluvní pokuty přiznal žalobkyni dle ust. § 1970 občanského zákoníku i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (žalobkyně jej požaduje od data po uplynutí třicetidenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 269 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 817 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 412 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.