18 C 266/2023-25 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 147 288 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 24. 10. [číslo] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 58 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku. Poslední splátka byla stanovena na den 24. 4. 2022. Žalovaná úvěr nesplácela a věřitel proto zůstatek úvěru včetně příslušenství prohlásil za splatný ke dni 23. 4. 2021. Žalovaná zůstatek úvěru nesplatila a je proto povinna hradit úrok z dlužné částky ve smluvní výši a také úrok z prodlení v zákonné výši. Dále byla mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem dne 13. 9. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku a dalších poplatků. Poslední splátka byla stanovena na den 13. 6. 2021. Žalovaná úvěr nesplácela a věřitel proto zůstatek úvěru včetně příslušenství prohlásil za splatný ke dni 23. 4. 2021. Žalovaná zůstatek úvěru nesplatila a je proto povinna hradit úrok z dlužné částky ve smluvní výši a také úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávky za žalovanou přešly na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba]. Účastníci se k jednání nedostavili, protože měl soud dostatek podkladů, jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako důvodný. Mezi účastníky byly sjednány závazky právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalované úvěry. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru, na jejichž základě vznikla žalované povinnost splatit poskytnuté úvěry v pravidelných měsíčních splátkách. Povinnost žalované vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaná nesplnila. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobkyně důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 463,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 892 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 147 288 Kč sestávající z částky 7 020 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 960 Kč ve výši 4 611,60 Kč.