18 C 27/2023-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 179 998,84 Kč s příslušenstvím, a to z titulu Smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 27. 8. 2018. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř., rozhodl soud bez nařízení ústního jednání. 4. Soud provedl důkaz žádostí o úvěr, Smlouvou o úvěru, standardními evropskými informacemi, Úvěrovými podmínkami, Všeobecnými obchodními podmínkami, interním účetním dokladem, historickým výpisem, upomínkou a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Účastníci dne 27. 8. 2018 uzavřeli Smlouvu o úvěru Č. [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky. V souladu se smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do včetně úroků ve výši 6,1 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr vyčerpal, stanovené splátky však nehradil řádně. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k úhradě dlužných splátek, žalovaný však ničeho nezaplatil. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalovaného částkou 178 148,84 Kč na jistině, 1 850 Kč na poplatcích, 17 384,45 na smluvním úroku a 6 937,47 Kč na úroku z prodlení. Dopisem ze dne 8. 9. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, zaplaceno však nebylo. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 7. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve sjednané výši a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál, splátky řádně nehradil a svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil ani poté, co byl o úhradu písemně upomenut. S ohledem na uvedené shledal soud nárok žalobkyně oprávněným včetně nároku na poplatky a úroky z prodlení požadované v souladu s ust. § 1970 odst. 1 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 418 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 179 998,84 Kč sestávající z částky 8 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.