18 C 83/2023-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8 625 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, jak uvedeno v žalobě. Soud ve věci dle § 115a) o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 3. 2019 soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a závazek žalované tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 9 900 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 365 Kč počínaje se dnem 2. 4. 2019, přičemž poslední splátka byla splatná 19. 5. 2020. Žalovaná na svůj závazek uhradila 8 115 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 12. 2018 soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba])) poskytnout žalované úvěr ve výši 24 000 Kč a závazek žalované tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 19 800 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 730 Kč počínaje se dnem 24. 12. 2018, přičemž poslední splátka byla splatná 10. 2. 2020. Žalovaná na svůj závazek uhradila 19 260 Kč. V obou případech požadovala žalobkyně rozdíl mezi jistinou a částkami zaplacenými žalovanou včetně zákonného úroku z prodlení. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoje pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny 2 smlouvy o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 12 000 Kč a 24 000Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté částky vrátit včetně souhrnného poplatku v týdenních splátkách. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradil na splátkách na 1. smlouvu 8 115 Kč a na 2. smlouvu 19 260 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny. Žalované se dostalo plnění ve výši 12 000 Kč a 24 000 Kč v souladu se smlouvami, a proto je povinna poskytnuté plnění vrátit, po odečtení již uhrazených částek, které byla věřitelem zúčtována toliko na jistinu. Žalované byla tak uložena povinnost k plnění, včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení nebyly žádné jiné nároky ze smlouvy, soud se platností předmětné smlouvy ve smyslu § 1813 občanského zákoníku nezabýval. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142, § 142a) o.s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.