20 C 114/2023-65 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou doručenou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 18. 11. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 21.530 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení]“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 24. 4. 2018 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně souhrnného poplatku ve výši 4.800 Kč zaplatit v pravidelných 60 týdenních - sedmidenních splátkách po 183 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 18. 6. 2019. Žalovaný úvěr nesplácel a [právnická osoba] proto zůstatek úvěru včetně příslušenství prohlásil za splatný. Žalovaný zůstatek úvěru nezaplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné i smluvní výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi žalobcem a [příjmení]. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 8.430 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 6.000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2.430 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 529,72 Kč, kdy se jedná o úrok z prodlení ve výši 19,38 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6.000 Kč od 19. 6. 2019 do data postoupení – tedy do 29. 11. 2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 255,13 Kč, kdy se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 6.000 Kč od 26. 6. 2019 do data postoupení – tedy do 29. 11. 2019, úroků ve výši 19,38 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 2. Dále ze žalobního návrhu bylo zjištěno, že mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení]“) jako věřitelem a žalovaným byla dne 8. 1. 2018 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně souhrnného poplatku ve výši 9.600 Kč zaplatit v pravidelných 60 týdenních - sedmidenních splátkách po 365 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 4. 3. 2019. Žalovaný úvěr nesplácel a [příjmení] proto zůstatek úvěru včetně příslušenství prohlásil za splatný. Žalovaný zůstatek úvěru nesplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné i smluvní výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a [příjmení]. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 15.100 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 10.049,32 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 3.050,68 Kč, kapitalizovaných úroku ve výši 1.455,39 Kč, kdy se jedná o úrok ve výši 19,31% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10.049,32 Kč od 5. 3. 2019 do data postoupení – tedy do 29. 11. 2019, z kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 715,80 Kč, kdy se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 10.049,32 Kč od 12. 3. 2019 do data postoupení – tedy do 29. 11. 2019, úroků ve výši 19,31% ročně z dlužné jistiny ve výši 10.049,32 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.049,32 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 2. 2023, čj. 60 C 2836/2020 – 30, které nabylo právní moci dne 14.6.2023 Obvodní soud pro Prahu 1 vyslovil místní nepříslušnost a po právní moci usnesení byla věc postoupena k Okresnímu soudu v Karlových Varech. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalované úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru, na základě nichž vznikla žalovanému povinnost splatit poskytnuté úvěry v pravidelných týdenních splátkách. Povinnost žalovaného vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni (která se stala věřitelem pohledávek za žalovaným na základě jejich řádného postoupení) nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobkyně důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, přísluší jí tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.077 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 5.940 Kč (odměna za tři úkony právní služby po 1.980 Kč v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 9.353,40 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně, a to v běžné třídenní lhůtě.