20 C 142/2023-24 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou doručenou soud dne 31. 8. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 19.221,94 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], (dále jen„ EC“) jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 22. 5. 2020 uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně souhrnného poplatku ve výši 12.888 Kč zaplatit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč nejpozději do 22. 7. 2021. Žalovaná úvěr nesplácela, kdy dosud nebyla uhrazena jistina úvěru ve výši 5.674,25 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 215,15 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 2.632,38 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 499,23 Kč a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 967 Kč. Žalovaná zůstatek úvěru nesplatila a je proto povinna hradit úrok z prodlení v zákonné výši a dále sjednanou pokutu. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 4. 2023 uzavřené mezi žalobkyní a EC. Celková dlužná částka činí ke dni podání žaloby 19.221,94 Kč. Žalobce dále požaduje z dlužných částek příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto dokumenty soud v plném rozsahu odkazuje. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalované dva úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalované povinnost splatit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Povinnost žalované vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaná nesplnila. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni (která se stala věřitelem pohledávky za žalovanou na základě jejího řádného postoupení) nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobkyně důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 5.700 Kč (odměna za tři úkony právní služby z tarifní hodnoty 19.221,94 Kč a to převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a sepis žaloby) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 8.986 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně, a to v běžné třídenní lhůtě. 9. Protože ve věci nebyl vydán žalobkyní navržený platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek ve výši 200 Kč dle položky 2.2 a 1.1b) Sazebníku soudních poplatků (soudní poplatek činí v daném případě 1.000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila 800 Kč, nedoplatek tak činí 200 Kč).