20 C 17/2023-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 10. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5.332,75 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že uzavřela se žalovaným dne 21. 1. 2015 Smlouvu o bankovních službách, na základě které vedla žalobkyně žalovanému běžný účet [číslo] [bankovní účet] a následně žalobkyně umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky na běžném účtu do povoleného debetu v poskytnutém limitu za podmínek stanovených Smlouvou o povoleném debetu, či dodatkem ke Smlouvě ze dne 16. 7. 2019. Žalovaný přečerpal prostředky na běžném účtu do nepovoleného debetu, který řádně neuhradil, ač k tomu byl povinen a žalobkyní vyzván. Žalobkyně proto v souladu s čl. 13 bod 13.2 VOP ve spojení s čl. 10 bod 10.1 VOP odstoupila od Smlouvy a běžný účet žalovaného ke dni 17. 12. 2021 zrušila a zároveň v souladu s čl. 13 bod 13.2 VOP vyrovnala debetní zůstatek žalovaného a dlužnou částku nadále vede na zvláštním účtu pohledávek. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou jeho dluhu vznikl žalobkyni dle § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení ve výši určené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z výše nepovoleného debetu, a to ode dne převodu pohledávky na zvláštní účet pohledávek do dne zaplacení dlužné částky a dále nárok na tzv. smluvní úrok z prodlení z nepovoleného debetu. Celková dlužná částka činila ke dni podání žaloby 5 332,75 Kč, kterou žalovaný přes výzvu žalobkyně ze dne 8. 9. 2022 neuhradil. 2. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). 3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Právní vztah mezi účastníky se řídí právní úpravou smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu a povinnost splácet úvěr řádně a včas. Povinnost žalovaného vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané či zákonné lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Jelikož žalovaný této povinnosti nedostál, byla mu uložena rozhodnutím soudu. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobkyně důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud jí proto postupem dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, který ve věci procesně úspěšný nebyl. Žalobkyni tedy přísluší plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 600 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1.489 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobkyně, a to v běžné třídenní lhůtě.