20 C 242/2022-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14.10.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 945 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný nedostál své zákonné povinnosti platit televizní poplatky za období měsíců listopadu 2021 a prosince 2021 a za období měsíců ledna 2022 až května 2022. 2. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty, která jim byla stanovena ve výzvě doručené jim do vlastních rukou, se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv zároveň byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud má v dané věci za zjištěné, že se žalovaný přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence na adrese [adresa], přičemž k jejímu odhlášení jako poplatníka dosud nedošlo (prokázáno potvrzením žalobce o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaný svoji povinnost platit televizní poplatky řádně neplnil a za období měsíců únor 2021 až únor 2022 neuhradil žalobci měsíčně částku 135 Kč, celkem tak ke dni podání žalobního návrhu žalovaný žalobci na poplatcích dlužil částku 945 Kč (viz výpis detailu dluhu). 4. Dle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 5. Dle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Žalovaný jako poplatník televizního poplatku nesplnil svoji poplatkovou povinnost a za období měsíců listopad 2021 a prosinec 2021 a za období měsíců leden 2022 až květem 2022 žalobci neuhradil televizní poplatky po 135 Kč za měsíc, celkem tedy částku ve výši 945 Kč. Výše poplatku je v souladu s ustanovením § 6 zákona č. 348/2005 Sb., v platném znění. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně a včas, dostal se do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku a žalobkyni vedle dlužné částky náleží i úrok z prodlení ve výši, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Ke splnění povinnosti byla žalovanému stanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 7. Co se týče nároku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, který měl být dán na základě Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 22. 4. 2022, uzavřené mezi žalobkyní a společnosti [právnická osoba], tak soud žalobu zamítl, když žalobkyně neprokázala, že by jí tyto náklady skutečně vznikly, neboť předmětnou dohodu soudu nepředložila. 8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud jí proto postupem dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, který ve věci procesně úspěšný nebyl. Žalovanému proto byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč, představující zaplacený soudní poplatek za žalobu dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. Požaduje – li však žalobkyně po žalovaném rovněž zaplacení odměny právního zástupce žalobkyně, náhrady jejích hotových výdajů a daně z přidané hodnoty z odměny a náhrady, nejedná se o náklady potřebné k účelnému uplatňování práva žalobkyně vůči žalovanému ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a nemohou být proto soudem žalobkyni přiznány. Jak uvedl Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, žalobkyně spravuje agendu televizních poplatků. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění takových specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci útvaru žalobkyně, která odpovídá za správu této agendy. Pokud za této situace žalobkyně danou agendu předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí a nelze takový postup považovat za konvenující principům spravedlnosti. Nosné důvody tohoto nálezu jsou pro zdejší soud závazné (viz čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR). Byť zde existuje do značné míry rozporná judikatura Ústavního soudu, týkající se této problematiky (viz analýza ve shora uvedeném nálezu), nelze přehlédnout, že citované rozhodnutí je v dané judikatorní řadě nejnovější, a rovněž se jedná o nález Ústavního soudu, nikoliv o pouhá usnesení, jako v případech časově vzdálenějších. Ke sjednocení judikatury Ústavního soudu existují potřebné zákonné prostředky. Dokud plénum Ústavního soudu nezaujme právní názor odlišný od názoru vyjádřeného shora uvedeným nálezem, zdejší soud je tímto názorem vázán, zvláště za situace, kdy není možno skutkově ani právně odlišit věc projednávanou zdejším soudem (viz k tomu níže). K tomu srovnej i usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3092/13 ze dne 24. 10. 2013, kterým byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnost žalobkyně, v níž žalobkyně mj. polemizovala se závěry vyslovenými ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu. Zdejší soud se ztotožňuje s obecnými závěry Ústavního soudu, vyslovenými ve shora uvedeném nálezu. Nadto ani v projednávané věci nelze shledat konkrétní okolnosti, které by odůvodňovaly účelnost zastoupení žalobkyně advokátem. Žalobkyně podala standardní formulářovou žalobu, kdy ze skutkových tvrzení nelze dospět k závěru o jakékoliv výjimečnosti daného případu (např. aktivní obrana žalovaného již před podáním žaloby, na níž by bylo nutné v žalobě reagovat). Tento úkon nevyžadoval odborné znalosti advokáta. Za této situace přiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem by bylo zásahem do práva žalovaného na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jak je vyloženo v judikatuře Ústavního soudu. Ze shora vyložených důvodů proto soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení toliko ve výši zaplaceného soudního poplatku. I v tomto případě byla žalovanému ke splnění povinnosti stanovena běžná třídenní lhůta (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.), platební místo k rukám advokáta mu bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.