20 C 33/2023-52 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Karlových Varech domáhá vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla z titulu bezdůvodného obohacení uložena žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 123.332,13 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalovaný na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 1. dubna 2014 mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem, byl s účinností ode dne 1. dubna 2014 do 31. března 2015 zaměstnaný u žalobce jako uklízeč veřejných prostranství, dále na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 20. června 2016 mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem, byl žalovaný s účinností ode dne 20. června 2016 do 31. října 2016 zaměstnaný u žalobce jako uklízeč veřejných prostranství. Při nástupu do zaměstnání dne 1. dubna 2014 podepsal žalovaný prohlášení poplatníka daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období 2014, ve kterém uvedl tři vyživované děti, které s ním žijí ve společné domácnosti, a to [jméno] [příjmení], narozenou dne 3. září 2009, [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného dne 4. února 2007 a [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného dne 23. října 2011 a současně doložil prohlášení svojí družky [jméno] [příjmení], narozené dne 1. prosince 1988 ze dne 10. dubna 2014, v němž uvedla, že žije ve společné domácnosti s uvedenými dětmi a jejich otcem – žalovaným a nemá vlastní zdanitelný příjem. Žalobce dále v žalobním návrhu uvedl, že družka žalovaného u Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště [obec] dne 11. června 2013 doložila žádost o vyloučení [celé jméno žalovaného] ze společně posuzovaných osob, a to ode dne 1. června 2013, současně žalovaný písemně prohlásil, že na všechny tři děti i bývalou přítelkyni platí výživné. Na základě těchto prohlášení vystavil Úřad práce ČR – pracoviště [obec] rozhodnutí ze dne 17. března 2013, kde společně posuzovanými osobami [jméno] [příjmení] jsou pouze její nezletilé děti. Dne 12. února 2014 [jméno] [příjmení] opětovně vyplnila žádost o vyloučení [celé jméno žalovaného] ze společně posuzovaných osob, a to od 1. února 2014 s tím, že otec dětí nadále na ně platí výživné. Další takové prohlášení učinila dne 27. května 2015. Dne 28. ledna 2015 požádal žalovaný žalobce o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění za rok 2014 a žalobce tedy uplatnil žalovanému zpětně při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění dané z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období 2014 daňové zvýhodnění na tři shora uvedené nezletilé děti za leden až prosinec 2014. V prohlášení poplatníka ze dne 27. ledna 2015 pak žalovaný neuvedl žádné změny. Stejná situace se pak opakovala v letech 2016 a 2017. Žalobce tedy má zato, že nebyly splněny podmínky pro uplatnění daňového zvýhodnění na tři nezletilé děti, protože žalovaný neměl v roce 2014, 2015, 2016 a 2017 společně hospodařící domácnost s [jméno] [příjmení], a proto nemohl uplatnit při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění daňové zvýhodnění na tři nezletilé děti a žalovaný tedy s ohledem na shora uvedené neoprávněně přijal za rok 2014 částku ve výši 30.159 Kč, za rok 2015 částku ve výši 21.606 Kč, za rok 2016 částku ve výši 25.506 Kč a za rok 2017 částku ve výši 25.506 Kč, tedy celkem částku 102.777 Kč. Žalobce dále uvedl, že podle závěru daňové kontroly provedené Finančním úřadem pro Karlovarský kraj, územní pracoviště [obec] měl žalobce žalovanému neoprávněně poskytnout daňové zvýhodnění na tři vyživované děti ve shora uvedené výši a Finanční úřad pro Karlovarský kraj, územní pracoviště [obec] vydal dodatečné platební výměry na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti čj. [číslo] ze dne 2. července 2018, za zdaňovací období roku 2014 a čj. [číslo] ze dne 2. července 2018, za zdaňovací období roku 2015 4 Proti těmto dodatečným platebním výměrům podal žalobce dne 25. července 2018 odvolání. Dne 21. března 2020 vydalo Odvolací finanční ředitelství v [obec] rozhodnutí čj. [číslo] a čj. [číslo], v nichž neoprávněnost daňového zvýhodnění v uvedené výši potvrdil. Potvrdil i výši penále, tedy částku 20.555,13 Kč, k jejíž úhradě vznikla žalobci povinnost v souvislosti s předmětným doměřením daně. S ohledem na uvedené vznikla žalobci škoda v celkové výši 123.332,13 Kč. I když žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek doporučeným dopisem ze dne 2. listopadu 2021, žalovaný do současné doby dlužnou částku neuhradil 2. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. žalobkyně ve svém podání ze dne 10. 10. 2022 vyslovila s tímto postupem souhlas a žalovaní v rámci lhůty, která jim byla stanovena ve výzvě doručené jim do vlastních rukou postupem dle o.s.ř., se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv zároveň byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobce k žádosti žalovaného o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění za rok 2014, za rok 2015, za rok 2016 a za rok 2017 uplatnil žalovanému zpětně při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění dané z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období na tři nezletilé děti, ačkoliv pro tento postup nebyl splněny podmínky, protože žalovaný netvořil v roce 2014, 2015, 2016 a 2017 společně hospodařící domácnost s [jméno] [příjmení] matkou nezletilých dětí a proto nemohl uplatnit při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění daňové zvýhodnění. Žalovaný tedy neoprávněně přijal za rok 2014 částku ve výši 30.159 Kč, za rok 2015 částku ve výši 21.606 Kč, za rok 2016 částku ve výši 25.506 Kč a za rok 2017 částku ve výši 25.506 Kč, tedy celkem částku 102.777 Kč, kterou tedy ani po výzvě žalobce nevydal žalobci zpět a tím se tedy na úrok žalobce bezdůvodně obohatil. (viz žalovaným nezpochybněné tvrzení žalobce). 4. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 5. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním, z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. 6. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, proto jí v celém rozsahu vyhověl. Žalovaný pro rok 2014, pro rok 2015, pro rok 2016 a pro rok 2017 požádal žalobce o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění a žalobce tedy uplatnil žalovanému zpětně při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění dané z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období daňové zvýhodnění na tři nezletilé děti, ačkoliv s dětmi a jejich matkou netvořil tzv. společně hospodařící domácnost a tím, že žalobce k jeho žádostem plnil k rukám žalovaného bez právního důvodu, je žalovaný podle shora citovaného ustanovení občanského zákoníku povinen žalobci částku 36.000 Kč, kterou bez právního důvodu na úkor žalobkyně přijal, vydat. Jelikož žalovaný svou povinnost vydání částky 123.332,13Kč, kterou přijal na úkor žalobce bez právního důvodu, nesplnil, byla mu tato povinnost uložena rozhodnutím soudu, včetně žalobcem požadovaného příslušenství v podobě úroku z prodlení, neboť tento nárok je zcela v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Ke splnění společné a nerozdílné povinnosti byla žalovaným stanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku postupem dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6.150 Kč, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 12.120 Kč (odměna za dva úkony právní služby v plné výši převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání žaloby), náhrady hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21 % DPH z odměny a náhrady výdajů, neboť zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 18.887 Kč, splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.