20 C 37/2023-21 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19.1.2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 123.300,18 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný nedostál své smluvní a zákonné povinnosti splatit poskytnuté úvěry. 2. Žalovaný nárok žalobkyně co do důvodu i výše a to včetně žalobkyní požadovaným nákladů soudního řízení uznal za správný podáním doručeným soudu dne 13.3.2023 a požádal o možnost splácet dluh měsíční částkou ve výši 5.000 Kč. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 153a odst. 4 o.s.ř. a k vydání rozsudku pro uznání nenařídil jednání, neboť by konání jednání pouze zvýšilo náklady řízení, které by žalovaná byla povinna žalobci uhradit. 4. Podle § 153a odst. 1 věty prvé o.s.ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. 5. S ohledem na uznání žalovaného rozhodl soud rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 1 o.s.ř. Povaha sporu, jehož předmětem je peněžité plnění z dvoustranného závazkového vztahu, nebrání vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ustanovení § 153a odst. 2 o.s.ř. Při svém rozhodování vycházel soud toliko ze skutkových tvrzení žalobkyně a uznání žalovaného. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako důvodný. Právní vztah mezi účastníky se řídí právní úpravou smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splácet poskytnutý úvěr v dohodnutých měsíčních splátkách. Povinnost žalovaného vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané či zákonné lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Jelikož žalovaný této povinnosti nedostál, byla mu uložena rozhodnutím soudu. Podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. stanovil soud žalovanému povinnost plnění v měsíčních splátkách ve výši 5.000 Kč, když vycházel z uznání žalovaného a z toho, že žalobkyni s touto výší měsíční splátky souhlasil. Dle přesvědčení soudu je částka 5.000 Kč měsíčně schopna v rozumném časovém horizontu uspokojit nárok žalobkyně (včetně náhrady nákladů řízení) a současně je žalovaný schopen ji reálně splácet. Plynulost splácení je zajištěna ztrátou výhody splátek při nezaplacení kterékoliv ze splátek. 9. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud jí proto postupem dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, který ve věci procesně úspěšný nebyl. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 4.933 Kč odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 18.180 Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 28.019,80 Kč. I tuto povinnost je žalovaný povinen splnit ve shora uvedeném splátkovém kalendáři, platební místo k rukám advokáta žalobkyně mu bylo stanoveno dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.