20 C 84/2023-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou doručenou dne 30. 3. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 61.541,94 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že uzavřela se žalovanou dne 23. 11. 2018 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr [číslo]. Na základě smlouvy tzv. načerpala žalovaná v rámci úvěrového vztahu částku celkem ve výši 101.292,02 Kč. V souladu se smluvními podmínkami byla žalovaná povinna vrátit poskytnutý úvěr v pravidelných splátkách, dále poplatky a úrok ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, neboť výše pravidelné měsíční splátky revolvingového úvěru se mění v závislosti na výši nesplacené dlužné částky. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru a jeho příslušenství a celková dlužná částka činí ke dni podání žaloby 61.541,94 Kč (jistina 59.745,94 Kč, poplatek 196 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč a smluvní pokuta 1.000 Kč) s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. 3. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Z listinných důkazů předložených žalobcem soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje (smlouva o úvěru ze dne 23. 11. 2018 [číslo] smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [číslo] výzva žalobce před zesplatněním úvěru ze dne 10. 9. 2018, výzva ke splacení celého úvěru a předžalobní výzva ze dne 29. 10. 2018, sazebník poplatků a splátkový kalendář). 6. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalované povinnost splatit poskytnutý úvěr do 24 měsíců od poskytnutí. Povinnost žalované vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaná nesplnila, dostala se do prodlení s úhradou úvěru a úvěr byl tzv. zesplatněn ke dni 29. 10. 2018. Protože se žalovaná ocitla v prodlení se splacením úvěru, vznikl žalobkyni podle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty, který vychází z ustanovení § 2048 občanského zákoníku. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobkyně důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, přísluší jí tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.462 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 10.740 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 16.546,40 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně, a to v běžné třídenní lhůtě.