20 C 93/2023-28 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 31. 5. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 27.170 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně jako věřitelem a žalovaná jako dlužníkem uzavřeli dne 1. 7. 2022 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčené peněžní prostředky včetně neměnného poplatku ve výši 4.200 Kč nejpozději splatit dne 29. 7. 2022. Žalovaná na pohledávku uhradila dne 25. 10. 2022 částku ve výši 1.150 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 20.000 Kč od 30. 7. 2022 do 25. 10. 2022, která byla vyčíslena částkou 1.760 Kč a dále dne 20. 12. 2022 částku 2.000 Kč, která byla započtena co do 610 Kč na zbytek smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 20.000 Kč od 30. 7. 2022 do 25. 10. 2022, co do částky 1.120 Kč na smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 20.000 Kč od 26. 10. 2022 do 20. 12. 2022, co do částky 270 Kč na částečnou úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 27.170 Kč sestávající se z jistiny úvěru ve výši 20.000 Kč, ze zbytku poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.930 Kč a z částky 3.240 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 20.000 Kč od 21. 12. 2022 do 31. 5. 2023. Žalovaná i přes předžalobní upomínku ze dne 2. 5. 2023 dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalované povinnost splatit poskytnutý úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve lhůtě do 29. 7. 2022. Povinnost žalované vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku a sjednaných poplatků ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaná v plném rozsahu nesplnila. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobkyně důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, přísluší jí tedy náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.359 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 6.660 Kč (odměna za tři úkony právní služby - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby celkem ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 10.506,60 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobkyně a to v běžné třídenní lhůtě.