9 C 116/2023-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 12. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 49.974,57 Kč s příslušenstvím. pokračování - 2 - sp. zn. 9 C 116/2023 Svůj návrh odůvodnil žalobce tím, že uzavřel se žalovanou dne 4. 9. 2021 Rámcovou smlouvu [číslo] ve znění dodatku [číslo] kterou byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela tak, jak se k tomu zavázala v úvěrové smlouvě. Žalobce proto prohlásil úvěr za okamžitě splatný. Splatnost závazků nastala ke dni 21. 11. 2022. Celková dlužná částka činila ke dni podání žaloby 49.974,57 Kč, kterou žalovaná přes výzvu žalobce ze dne 21. 11. 2022 neuhradila. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. <b><i>Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</b></i> <b><i>Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</b></i> <b><i>Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</b></i> Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Právní vztah mezi účastníky se řídí právní úpravou smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalované povinnost splácet poskytnutý úvěr v dohodnutých splátkách. Povinnost žalované vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané či zákonné lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Jelikož žalovaná této povinnosti nedostála, byla jí uložena rozhodnutím soudu. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobce důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto postupem dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči žalované, která ve věci procesně úspěšná nebyla. Náklady řízení žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, náhradu jiných nákladů řízení žalobce nepožadoval. Náhrada nákladů řízení je splatná rovněž v běžné třídenní lhůtě. pokračování - 3 - sp. zn. 9 C 116/2023