9 C 164/2023-33 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 5. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 29.727 Kč se zákonným úrokem z prodlení z žalované částky od 30. 11. 2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce dne 5. 12. 2011 uzavřel se pokračování -2- sp. zn. 9 C 164/2023 žalovaným jako podnikatelem smlouvu o výpůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalovanému vzniklo právo užívat výčepní zařízení žalobce, specifikované ve Smlouvě, a to v provozovně žalovaného. Jelikož žalovaný následně ukončil činnost provozovny a žalobci nevrátil výčepní zařízení, žalobce od Smlouvy podle jejího odst. 6.2 odstoupil dopisem ze dne 25. 3. 2022. Žalovanému vznikla povinnost žalobci zapůjčené výčepní zařízení vrátit, a to jednak podle zákonné úpravy, ale i podle smluvního ujednání, obsaženého v odst. 4.10 Smlouvy v důsledku zániku Smlouvy. Žalovaný nevrátil řádně a včas výčepní zařízení, vznikla mu tedy podle odst. [číslo] Smlouvy povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši odpovídající ceně nevráceného výčepu stanovené v souladu s odst. 2.1 Smlouvy, a to ve výši 29.727 Kč. Žalovaný se přes výzvu zástupce žalobce ze dne 27. 1. 2023 ocitl se svým závazkem vrátit výčepní zařízení a zaplatit smluvní pokutu v prodlení, žalobce úroky z prodlení požadoval ode dne následujícího po dni, kdy žalovanému uplynula lhůta k zaplacení smluvní pokuty dle vystavené faktury, tedy od 30. 11. 2022. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). Z listinných důkazů předložených žalobcem soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se právní poměry předmětného závazkového vztahu řídí i nadále ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), resp. ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“). <b>Podle § 261 odst. 1 obchodního zákoníku, část třetí tohoto zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.</b> <b>Podle § 261 odst. 6 věta první obchodního zákoníku smlouvy mezi osobami uvedenými v odst. 1, kterou nejsou upraveny v hlavě II třetí části tohoto zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem.</b> <b>Podle § 659 občanského zákoníku, smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat.</b> pokračování -3- sp. zn. 9 C 164/2023 <b>Podle § 661 odst. 1 občanského zákoníku vypůjčitel je oprávněn užívat věc řádně a v souladu s účelem, který byl ve smlouvě dohodnut nebo kterému obvykle slouží; je povinen chránit ji před poškozením, ztrátou nebo zničením.</b> <b>Podle § 662 odst. 2 občanského zákoníku vypůjčitel může požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení, jestliže vypůjčitel věc neužívá řádně nebo jestliže ji užívá v rozporu s účelem, kterému slouží.</b> V posuzovaném případě soud postupoval podle shora uvedených ustanovení právních předpisů. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Právní vztah mezi účastníky se řídí ustanoveními o smlouvě o výpůjčce dle § 659 a násl. občanského zákoníku a podléhá režimu tohoto zákona a obchodnímu zákoníku podle ustanovení § 261 odst. 6 věty první obchodního zákoníku. Žalobce své povinnosti ze smlouvy o výpůjčce řádně splnil. Žalovaný však porušil závazky, které v předmětné Smlouvě přijal co do vrácení výčepního zařízení žalobci v případě ukončení činnosti v provozovně, v důsledku čehož Smlouva zanikla odstoupením ze strany žalobce. Smlouva tak zanikla a žalovaný byl povinen předmět výpůjčky žalobci vrátit. Protože žalovaný nevrátil žalobci předmět výpůjčky, žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty odpovídající ceně výčepního zařízení, ujednané v odst. 2.1 Smlouvy. Smluvní ujednání v předmětné smlouvě o výpůjčce neodporuje zákonné úpravě smlouvy o výpůjčce obsažené v občanském zákoníku, přičemž pokud žalovaný nevrátil celý předmět výpůjčky, žalobci vznikl nárok na smluvní pokutu odpovídající částce 29.727 Kč tak, jak vyplývá ze Smlouvy. Nárok žalobce soud kvalifikuje dle ustanovení § 544 a násl. občanského zákoníku Vedle dlužné částky má žalobce v případě prodlení žalovaného podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku právo na úrok z prodlení, a to ve výši stanovené předpisy práva občanského. Výše žalobcem uplatněného úroku z prodlení odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když žalobcem určený počátek prodlení žalovaného odpovídá zjištěnému stavu věci. Žalovanému byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, a to podle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, neboť žalovaný Smlouvu uzavíral jako podnikatel. Na základě těchto skutkových zjištění a právních závěrů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného povinnostmi dle výroku I. tohoto rozsudku, když lhůtu k plnění stanovil jako obecnou třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.487 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 6.900 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání žaloby) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci pokračování -4- sp. zn. 9 C 164/2023 přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 10.925 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.