9 C 186/2022-82 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 5. 2022 a doplněnou dne 16. 6. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné manželky ve výši 12.000 Kč měsíčně ode dne podání žaloby. Žaloba je odůvodněna tím, že posledních osm let byla žalobkyně na žádost žalovaného ženou v domácnosti. Také však pomáhala žalovanému při jeho podnikatelské činnosti dřevorubce, za což nedostávala žádnou odměnu. Od roku 2021 se jí žalovaný snaží dostat z domu, ponižuje ji a brání jí v přístupu k jejím věcem. Nemá žádné finanční prostředky, protože přístup k jejich účtu má pouze žalovaný, přesto se na ni obracejí exekutoři za účelem úhrady dluhů žalovaného. Od 20. 4. 2022 je vedena v evidenci nezaměstnaných, podporu v nezaměstnanosti nepobírá. Jelikož žalovaný odmítá plnit vyživovací povinnost, a protože životní úroveň účastníků řízení je rozdílná, navrhuje žalobkyně vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné manželky ve výši 12.000 Kč měsíčně ode dne podání žaloby. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a uváděl, že po celou dobu trvání manželství se žalobkyní hradil veškeré náklady spojené s chodem domácnosti, včetně nákladů na syna žalobkyně z jejího předchozího vztahu, ke kterému nemá vyživovací povinnost. Žalobkyně je alkoholička, která pod vlivem alkoholu zavinila dopravní nehodu, při níž došlo ke zranění nezletilého syna účastníků [jméno] [celé jméno žalovaného]. Za to byla i zdejším soudem odsouzena. Syn byl rozsudkem zdejšího soudu svěřen do péče žalovaného a žalovaný podal návrh na rozvod manželství účastníků. Soudem stanovené výživné pro nezletilého syna [jméno] žalobkyně neplní. Za této situace pokládá žalovaný návrh žalobkyně za zjevné zneužití práva příčící se dobrým mravům. Soud nařídil jednání a provedl při něm dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. K jednání se žalobkyně bez omluvy či žádosti o odročení nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, čímž se žalobkyně zbavila možnosti být soudem poučena o povinnostech tvrzení a důkazní v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Z provedených listinných důkazů předložených žalovaným má soud za zjištěné, že žalovaný hradil drtivou většinu, ne-li všechny, výdaje na rodinnou domácnost, když hradil nájemné (viz nájemní smlouva a příjmové doklady), energie (viz doklady o úhradě), stravné nezletilého syna účastníků ve škole (viz ceník) a jeho mimoškolní aktivity (viz výzva k úhradě hokejových členských příspěvků). Soud nemá pochyb o tom, že žalovaný hradil i další běžné výdaje (ošacení, hygiena, potraviny). Žalovaný prokázal také svoje příjmy za období 1. 1. 2022 – 30. 9. 2022, kdy hrubý měsíční příjem činil cca 33.000 Kč (viz peněžní deník). Žalobkyně předloženými listinnými důkazy pouze prokázala, že byla v letech 2015 a 2020 spolu se žalovaným účastníkem exekučních řízení (viz usnesení a exekuční příkaz), že daňové přiznání žalovaného za zdaňovací období roku 2014 obsahuje přílohu v podobě čestného prohlášení žalobkyně, že pobírala dávky státní sociální podpory a neuplatňovala daňové zvýhodnění na vyživované děti (viz daňové přiznání včetně příloh), že žalovaný v květnu a červnu 2022 fakturoval určité částky za těžbu dřeva Městu [obec] (viz faktury), že pronajímatel vypověděl žalobkyni ke dni 31. 7. 2022 nájemní smlouvu (viz ukončení nájmu), že žalobkyni byl Městským úřadem Toužim zrušen údaj o místu trvalého bydliště a že žalobkyně proti rozhodnutí podala odvolání (viz rozhodnutí a odvolání). Žalobkyně také prokázala, že dne 8. 8. 2022 byla lékařsky ošetřena a podala na žalovaného trestní oznámení pro údajné fyzické napadení (viz lékařské zprávy a úřední záznam o podání vysvětlení). Účastníci řízení jsou stále manželé, byť jejich manželství bylo dne 7. 6. 2023 zdejším soudem zatím nepravomocně rozvedeno. Dne 20. 9. 2022 zdejší soud rozsudkem č.j. [číslo jednací] rozhodl o svěření nezletilého syna účastníků [jméno] [celé jméno žalovaného] do péče otce a stanovil žalobkyni výživné pro syna ve výši 1.200 Kč měsíčně (viz připojený spis). Žalobkyně byla trestním příkazem zdejšího soudu ze dne 3. 10. 2022, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok], který nabyl právní moci dne 15. 11. 2022, odsouzena za to, že pod vlivem alkoholu způsobila dne 15. 3. 2022 dopravní nehodu, při níž došlo k vážnému zranění nezletilého syna účastníků [jméno] [celé jméno žalovaného] (viz připojený spis). <b>Podle § 697 občanského zákoníku manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.</b> Žalobkyně v tomto řízení neunesla svoji povinnost tvrzení a rovněž povinnost důkazní. Žalobkyně se neomluvenou neúčastí u jednání zbavila možnosti být soudem vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů. Soud disponuje pouze několika listinnými důkazy předloženými žalobkyní, přičemž tyto důkazy ani zdaleka nenabízejí kompletní přehled o majetkových a sociálních poměrech žalobkyně v rozhodné době. O situaci žalobkyně ke dni rozhodnutí není soudu nic známo. Listinné důkazy žalobkyně ani zdaleka nedostačují k tomu, aby prokázala, že má nárok na výživné manželky. Jedná se o několik poměrně chaoticky poskládaných dokumentů z různých časových období, z nichž většina se ani k předmětu řízení nevztahuje. Celý žalobní nárok tedy zůstává fakticky v rovině tvrzení, a to ještě neúplných. Žalobkyně proto v řízení neprokázala, že by hmotná a kulturní úroveň účastníků řízení byla natolik odlišná, aby odůvodňovala stanovení výživného manželky soudem. Naopak žalovaný prokázal, že hradil drtivou většinu, ne-li všechny, výdaje na rodinnou domácnost a vzdělávání a mimoškolní aktivity nezletilého syna účastníků. Prokázal také svoje příjmy. Žalovanému se tedy podařilo vyvrátit tvrzení žalobkyně, že životní úroveň účastníků byla rozdílná. Pokud žalobkyně zůstala ženou v domácnosti a pomáhala také žalovanému při jeho podnikatelské činnosti, přičemž se vzdala možnosti najít si zaměstnání (v evidenci nezaměstnaných byla registrována dle vlastního tvrzení až v dubnu 2022), akceptovala, že finanční starost o zabezpečení rodinné domácnosti spočine na žalovaném, který také svoje povinnosti vůči rodině plnil. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl. Pokud žalobkyně po podání žaloby rezignovala na aktivní účast v řízení, nemůže jí výsledek sporu příliš překvapit. I kdyby se však žalobkyni podařilo prokázat, že hmotná a kulturní úroveň manželů byla odlišná, stejně by soud žalobu zamítl, a to z toho důvodu, že žalobkyně byla odsouzena za to, že za trvání manželství pod vlivem alkoholu způsobila dopravní nehodu, při níž došlo k vážnému zranění nezletilého syna účastníků. Pokud by za takové situace soud žalobkyni přiznal nárok na výživné manželky, jednalo by se o použití právního předpisu (ustanovení § 697 občanského zákoníku), které by bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). Soud by de facto přikázal žalovanému, aby platil výživné žalobkyni, která žalovanému způsobila nevyčíslitelnou citovou újmu tím, že zranila nezletilého syna účastníků, nemluvě o finančních nákladech, které musel žalovaný vynaložit v souvislosti s léčbou syna. Takové rozhodnutí by hrubě odporovalo veškerým zásadám spravedlivého soudního rozhodování a soud by ho považoval za nepřijatelné. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalovaného sestávají z odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 2 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 20.580 Kč (odměna z tarifní hodnoty 144.000 Kč za tři úkony právní služby po 6.860 Kč – převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 21. 11. 2022 a účast zástupce žalovaného na jednání soudu dne 7. 6. 2023), náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a 21 % DPH z odměny a náhrady, neboť zástupce žalovaného je plátcem této daně. Celkem byla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 25.990,80 Kč splatná žalobkyní dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalovaného, a to v běžné třídenní lhůtě běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.