9 C 292/2023-16 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 9. 2023 a doplněnou dne 10. 10. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 5.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2023. Žalobu odůvodnila tím, že je dcerou žalovaného, avšak po rozvodu rodičů žije s matkou. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 2.100 Kč měsíčně, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Od školního roku 2023 /2024 žalobkyně studuje obor Provozní služby na Střední škole Euroinstitut v Karlovarském kraji. Žalobkyně bydlí s matkou, která je zaměstnána jako dělnice a žalobkyni hradí veškeré výdaje na živobytí. Se žalovaným není v kontaktu, nad rámec výživného jí nic nehradí. Domnívá se, že s ohledem na dobu, která uplynula od posledního stanovení výživného, je odůvodněno zvýšení výživného dle návrhu. Žalovaný se zvýšením výživného souhlasil, s poukazem na své insolvenční řízení pouze vyslovil nesouhlas se zpětným přiznáním zvýšeného výživného od září 2023. Soud ve věci nenařizoval jednání (§ 115a o.s.ř.). Žalobkyně se sice práva účasti na projednání věci výslovně nevzdala, ani s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyslovila souhlas, avšak vzhledem ke skutečnosti, že soud žalobě vyhověl, považoval byť i jen výzvu žalobkyni v tomto směru za nehospodárnou. Soud ze žalobkyní předložených listinných důkazů a z připojeného opatrovnického spisu dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo mj. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen platit na výživu žalobkyně měsíčně částku 2.100 Kč, s účinností od 1. 8. 2012 (viz rozsudek na č.l. 184 a násl. opatrovnického spisu). Od školního roku 2023 /2024 žalobkyně studuje obor Provozní služby na Střední škole Euroinstitut v Karlovarském kraji (viz rozhodnutí o přijetí ke studiu a potvrzení o studiu na č.l. 2 - 3 spisu). Náhledem do insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný splnil oddlužení, když splatil 100 % pohledávek (viz zpráva insolvenční správkyně ze dne 30. 10. 2023). <b>Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</b> <b>Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</b> <b>Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.</b> <b>Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.</b> Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni je založena ustanovením § 910 odst. 1 občanského zákoníku a podle ustanovení § 911 občanského zákoníku trvá po dobu, po kterou se není žalobkyně schopna sama živit. Tato doba zahrnuje podle ustálené judikatury i období, po kterou se jinak po fyzické i psychické stránce samostatné obživy schopná žalobkyně soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na střední nebo i vysoké škole. Je nepochybné, že odůvodněné potřeby žalobkyně se od posledního rozhodnutí soudu o vyživovací povinnosti v roce 2012 podstatně zvýšily, ať už jejím dospíváním, tak nyní i studiem střední školy. Že je namístě navýšení vyživovací povinnosti žalovaného, má proto soud za prokázané. Při posouzení míry navýšení nutno přihlížet podle ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku nejen k odůvodněným potřebám žalobkyně a jejím majetkovým poměrům, ale i ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného. Jelikož s tím žalovaný souhlasil, tak lze bez dalšího uzavřít, že jeho majetkové poměry jsou zcela dostačující pro platbu žalobkyní navrhované částky výživného, tedy 5.000 Kč měsíčně. Tato částka odpovídá i odůvodněným potřebám žalobkyně a jejím majetkovým poměrům, když žije s matkou, která je zaměstnána jako dělnice a žalobkyni hradí veškeré výdaje na živobytí. Za této situace došel soud k závěru, že poměrům účastníků a veškerým okolnostem věci odpovídá zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni na částku ve výši 5.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2023, když na zpětné zvýšení výživného má žalobkyně právo podle ustanovení § 922 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž insolvenční řízení žalovaného není zpětnému zvýšení výživného překážkou, tím spíše, že žalovaný již oddlužení splnil a lze očekávat, že to v brzké budoucnosti vezme na vědomí i insolvenční soud (výrok I. rozsudku). Tím se ve výroku I. mění rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2023 do 31. 10. 2023 ve výši 5.800 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.160 Kč, splatných spolu s běžným výživným, což soud pokládá za přiměřenou dobu splácení, jedná se o pět zvýšených měsíčních splátek výživného (výrok III. rozsudku). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak představuje paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění, za jeden úkon (podání žaloby). Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná třídenní ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. (výrok IV. rozsudku).