9 C 361/2022-37 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 39.300 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem (dále jen„ [anonymizováno]“) a žalovaným jako vydlužitelem byla dne 28. 6. 2019 uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž byla žalovanému téhož dne poskytnuta v hotovosti zápůjčka ve výši 45.000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku včetně smluvního úroku zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel a [anonymizováno] proto zůstatek zápůjčky včetně příslušenství prohlásil za splatný ke dni 28. 12. 2020. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi žalobcem a [anonymizováno]. Bezdůvodné obohacení žalovaného činí ke dni podání žaloby 22.500 Kč jako rozdíl mezi žalovanému vyplacenou částkou 45.000 Kč a částkou 22.500 Kč, kterou žalovaný žalobci již zaplatil. Žalobce dále požaduje z dlužné částky příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. Dále byla mezi [anonymizováno] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 16. 10. 2019 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému téhož dne poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku. Žalovaný úvěr nesplácel a [anonymizováno] proto zůstatek úvěru včetně příslušenství prohlásil za splatný ke dni 16. 10. 2021. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi žalobcem a [anonymizováno]. Bezdůvodné obohacení žalovaného činí ke dni podání žaloby 16.800 Kč jako rozdíl mezi žalovanému vyplacenou částkou 25.000 Kč a částkou 8.200 Kč, kterou žalovaný žalobci již zaplatil. Žalobce dále požaduje z dlužné částky příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. Žalovaný uvedl, že je přesvědčen, že žalobci zaplatil více, než žalobce uvádí, kromě Karet splátek k oběma smlouvám však není schopen v soudem určené lhůtě dohledat doklady o dalších platbách, souhlasí tedy s návrhem žalobce, aby dlužnou částku splácel v měsíčních splátkách v minimální výši 1.700 Kč. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že dne 28. 6. 2019 vyplatil [anonymizováno] žalovanému v hotovosti částku ve výši 45.000 Kč (viz Smlouva o zápůjčce [číslo]), což žalovaný nezpochybňuje. Pro účely této věci soud vychází z tvrzení žalobce, že platba byla provedena bez právního důvodu. Z vyplacené částky žalovaný žalobci vrátil částku 22.500 Kč a stejnou částku mu proto dluží (viz Karta splátek na č.l. 29 spisu, předložená žalovaným a odpovídající svým obsahem tvrzení žalobce). Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi žalobcem a [anonymizováno]. Zástupce žalobce vyzval žalovaného ke vrácení dlužné částky. To žalovaný neučinil, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 22.500 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a výzva ze dne 12. 5. 2022 včetně podacího lístku). Dále má soud za prokázané, že dne 16. 10. 2019 vyplatil [anonymizováno] žalovanému v hotovosti částku ve výši 25.000 Kč (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]), což žalovaný nezpochybňuje. Pro účely této věci soud vychází z tvrzení žalobce, že platba byla provedena bez právního důvodu. Z vyplacené částky žalovaný žalobci vrátil částku 8.200 Kč a dluží mu proto částku 16.800 Kč (viz Karta splátek na č.l. 30 spisu, předložená žalovaným a odpovídající svým obsahem tvrzení žalobce). Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 uzavřené mezi žalobcem a [anonymizováno]. Zástupce žalobce vyzval žalovaného ke vrácení dlužné částky. To žalovaný neučinil, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 16.800 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a výzva ze dne 12. 5. 2022 včetně podacího lístku). <b>Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</b> V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobní návrh byl oprávněným a důvodným, proto mu vyhověl. Žalobce (který se stal věřitelem žalovaného na základě řádného postoupení pohledávek) prokázal, že se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil, když mu nevrátil částku v celkové výši 39.300 Kč, k čemuž byl povinen podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, když získal na úkor právního předchůdce žalobce majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalovaný neprokázal, že by žalobci dlužil méně. Pokud se žalovanému po právní moci tohoto rozsudku podaří dohledat doklady, které by tomu nasvědčovaly, bude již jen na dohodě mezi ním a žalobcem, aby se jeho platební povinnost adekvátně snížila. V důsledku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vznikl žalobci nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. stanovil soud žalovanému povinnost plnění v měsíčních splátkách v minimální výši po 1.700 Kč, když vycházel ze skutečnosti, že oba účastníci s tímto splátkovým kalendářem souhlasili. Dle přesvědčení soudu je částka v minimální výši po 1.700 Kč měsíčně schopna v rozumném časovém horizontu uspokojit nárok žalobce (včetně náhrady nákladů řízení) a současně je žalovaný schopen ji reálně splácet. Plynulost splácení je zajištěna ztrátou výhody splátek při nezaplacení kterékoliv ze splátek (výrok I. rozsudku). Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.572 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 2.000 Kč (odměna za čtyři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a vyjádření ze dne 9. 11. 2022) a náhrady hotových výdajů advokáta za čtyři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 4.476 Kč splatná rovněž ve shora uvedeném splátkovém kalendáři, platební místo k rukám advokáta bylo stanoveno dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.