10 C 223/2024-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 66 628, 89 Kč s tím, že účastníci uzavřeli dne 7. 8. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 70 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatků ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 969,76 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 911,85 Kč, smluvního úroku ve výši 15,33 % ročně z částky 66 628,89 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 66 628,89 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tuto smlouvu účastníci uzavřeli dne 7. 8. 2022 a na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 70 000 Kč, kterou žalovaný řádně v dohodnutých měsíčních splátkách nesplácel. Dopisem ze dne 26. 7. 2023 byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě dluhu.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, který měl vrátit v měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a sjednaného smluvního úroku, neboť smlouva o úvěru neodporuje ustanovením upravujícím ochranu spotřebitele dle § 1813 a násl. občanského zákoníku a žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost dle § 84 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 476,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 666 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 628,89 Kč sestávající z částky 3 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 240 Kč ve výši 2 570,40 Kč.