11 C 118/2024-33 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 47 111,31 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 2. 2008 reg. [číslo] (dále jen„ úvěrová smlouva“ či„ smlouva o úvěru“), kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, se společností [právnická osoba], [IČO]. Na základě této úvěrové smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč. Podle úvěrové smlouvy měl být čerpaný úvěr splacen 71 měsíčními splátkami ve výši 1 064 Kč, úrok z úvěru byl sjednán ve výši 14,9 % ročně. Dále byl žalovaný povinen hradit poplatky za poskytnuté bankovní služby (zejména za správu úvěru, za pojištění) ve smluvené výši. Za tímto účelem byl žalovaný povinen udržovat na určeném běžném účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaný však splátky úvěru a úroků a poplatky nehradil řádně a včas, a tím se dostal do prodlení s úhradou peněžitých závazků ze smlouvy o úvěru. V důsledku porušení smluvních povinností (zejména prodlení s hrazením splátek) tak původní věřitel společnost [právnická osoba], dopisem ze dne 29. 6. 2009 vyzvala žalovaného k okamžitému splacení celé dlužné částky úvěru ze smlouvy o úvěru. Svou pohledávku z titulu úvěrové smlouvy společnost [právnická osoba], postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2015, postoupení bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem. Na předžalobní výzvu žalobkyně k zaplacení dluhu žalovaný nereagoval.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, po celou dobu řízení zůstal pasivní.3. Soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Ze smlouvy o úvěru reg. [číslo] ze dne 12. 2. 2008, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky a úvěrové podmínky, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] – dále též jen„ banka“) poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč bez sjednaného účelu úvěru. Žalovaný se zavázal čerpat nejpozději 19. 2. 2018 a zavázal se jej splatit 71 měsíčními splátkami ve výši 1 064 Kč. Úrokovou sazbu strany sjednaly ve výši 14,9 % ročně. Dle č. l. XI úvěrových podmínek byla [právnická osoba], oprávněna odstoupit od smlouvy mimo jiné, když se dlužník dostal do prodlení s placením jakéhokoliv peněžitého závazku ze smlouvy. Přílohou úvěrové smlouvy byl i sazebník poplatků, z něhož se podává, že poplatek za zaslání upomínky činí 500 Kč.6. Z dokladu o čerpání úvěru (interní účetní doklad [právnická osoba], ze dne 12. 2. 2008) a z historického výpisu k úvěru ze dne 14. 12. 2015 vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr od původní věřitelky dne 12. 2. 2008 ve výši 50 000 Kč.7. Z dopisu ze dne 29. 6. 2009 včetně dodejky bylo zjištěno, že původní věřitelka vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé úvěrové pohledávky, a to z důvodu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splatných závazků vůči původní věřitelce.8. Z historického výpisu k úvěru ze dne 14. 12. 2015 je zřejmé, že ke dni 22. 5. 2013 činil zůstatek půjčky 44 843,80 Kč, poplatky činily 2 267,51 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2015 včetně dodatku [číslo] přílohy [číslo] k tomuto dodatku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 16. 12. 2015.10. Z výzvy ze dne 26. 3. 2024 včetně poštovního podacího lístku z téhož dne se podává, že žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před podáním žaloby.11. Žalovaný v průběhu řízení nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni do dnešního dne uhradil.12. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.13. Soud učinil tento právní závěr:14. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.15. Podle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 499 obch. zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.17. Podle § 502 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období.18. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. zák. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.19. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.20. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obch. zák., na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, které se tento zavázal splatit spolu se smluveným úrokem a poplatky. Žalovaný však neplnil povinnosti plynoucí pro něj z uzavřené smlouvy o úvěru, byl vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvy nereagoval a dlužnou částku nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2015 byl prokázán přechod žalované pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2015. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je tak v dané věci dána.21. Jelikož žalovaný ve sporu zůstal pasivní a soud nezjistil nic k tomu, že by žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni uhradil či že by dluh zanikl z jiného důvodu, soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl a přisoudil žalobkyni požadovanou jistinu, sjednaný obchodní úrok dle § 502 obch. zák., sjednané poplatky a dále přisoudil žalobkyni též úrok z prodlení dle ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák. ve výši podle předpisů občanskoprávních ve výši podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů (podle přechodného ustanovení § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. se na posuzovanou věc použije právě nařízení č. 142/1994 Sb.).22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 534 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 2 356 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 47 111,31 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v jeho odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech.23. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 471 Kč dle položky [číslo] bodu 2 ve spojení s položkou [číslo] bodu 1 Sazebníku soudních poplatků.