11 C 122/2024-43 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 55 267,99 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I․ tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti z úvěrové smlouvy ze dne 25. 8. 2004, kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (smluvní stranou na straně věřitele se následně stala společnost [právnická osoba] /dříve pod názvem [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]). Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve sjednané výši 55 000 Kč a současně mu byla poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce s tím, že čerpané prostředky včetně sjednaných úroků a poplatků se zavázal splácet v minimálních měsíčních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 5 % z částky, která byla vyčerpána v předchozím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Konkrétní výše měsíční splátky tak nebyla konstantní a byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě s datem splatnosti. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a tak právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy dopisem ze dne 28. 2. 2011. Dlužná částka k tomuto dni činila 59 351,49 Kč (která sestávala z jistiny 50 997,78 Kč, poplatků 4 270,21 Kč a kapitalizovaného úroku 4 083,50 Kč). Následně byla pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy postoupena na žalobkyni. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil, přestože byl k tomu vyzýván.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, po celou dobu řízení zůstal pasivní.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Jelikož byl žalovaný procesně nečinný, vyšel soud z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:5. Z návrhu žalovaného na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 25. 8. 2004 a souhlasu společnosti [právnická osoba], s jejím uzavřením ze dne 25. 8. 2004 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 55 000 Kč a byla mu poskytnuta kreditní karta [číslo] jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Součástí úvěrové smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník. Čerpaný úvěr (včetně úroků, poplatků za bankovní služby, poplatků za sjednané pojištění a poplatků za odeslané upomínky) se žalovaný zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 5 % z částky, která byla čerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. V sazebníku poplatků je stanovena úroková sazba z čerpaných peněžních prostředků ve výši 1,99 % měsíčně.6. Z měsíčních výpisů ke kreditní kartě GE [příjmení] [příjmení], číslo smlouvy ([variabilní symbol]), soud zjistil, jaké částky byly čerpány a hrazeny žalovaným.7. Z odstoupení od smlouvy ze dne 28. 2. 2011 se podává, že právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, č. smlouvy [číslo]. Dlužná částka k tomuto dni činila 59 351,49 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní ze dne 18. 6. 2019 a z potvrzení o úplatě ze dne 21. 6. 2019 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni s účinností od 21. 6. 2019. Toto bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 3. 7. 2019, což žalobkyně doložila fotokopií poštovního podacího ze dne 16. 7. 2019.9. Z výzvy k plnění ze dne 18. 7. 2022 včetně poštovního podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl písemně žalobkyní (prostřednictvím jejího právního zástupce) vyzván k úhradě pohledávky, kterou žalobkyně vyčíslila ve výši 136 158,03 Kč.10. Žalovaný v průběhu řízení nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by žalovaný dlužnou částku (či její část) žalobkyni do dnešního dne uhradil.11. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.12. Soud učinil tento právní závěr:13. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.14. Podle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 499 obch. zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.16. Podle § 502 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období.17. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. zák. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.18. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.19. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obch. zák., na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky, které se tento zavázal splatit spolu se smluveným úrokem. Žalovaný však řádně neplnil povinnosti plynoucí pro něj z uzavřené smlouvy o úvěru, nehradil sjednané splátky řádně a včas, a tak právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu, avšak bezúspěšně (bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že předmětný závazek uhradil či že zanikl z jiného důvodu; ten však byl procesně nečinný). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 byl prokázán přechod žalované pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 7. 2019, odeslaným 16. 7. 2019. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je tak v dané věci dána.20. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě a přisoudil žalobkyni požadovanou jistinu, sjednaný obchodní úrok dle § 502 obch. zák. a dále přisoudil žalobkyni též úrok z prodlení (účtovaný po odstoupení od smlouvy ze dne 28. 2. 2011) dle ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák. ve výši podle předpisů občanskoprávních ve výši podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 424,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 211 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 55 267,99 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za každý ze tří úko