11 C 213/2024-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 51 799,80 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) se žalovaným uzavřeli dne 22. 11. 2020 Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 5 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě ze dne 26. 4. 2023 došlo k navýšení úvěrového rámce na 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 150 Kč a následně dle dodatku ve výši 1 500 Kč, vždy nejpozději do 15. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Předchůdce žalobkyně prohlásil dne 27. 1. 2024 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Smlouvou o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu ve výši 49 999,80 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu ve znění jejího dodatku dále domáhala zaplacení poplatku v celkové výši 1 800 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 49 999,80 Kč a smluvního úroku ve výši 16,90 % ročně z částky 49 999,80 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, po celou dobu řízení zůstal procesně nečinný, provedl soud k důkazu jen listiny předložené žalobkyní a na základě těchto listin zjistil následující: Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 22. 11. 2020 Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky a aktuální ceník, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) zavázal poskytnout žalovanému úvěr do celkové výše úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu. Dodatkem ke smlouvě ze dne 26. 4. 2023 došlo k navýšení úvěrového rámce na konečných 50 000 Kč. Výše měsíční splátky byla dohodnuta původně ve výši 150 Kč, následně (po navýšení úvěrového rámce na 50 000 Kč) 1 500 Kč, a měla být hrazena vždy v 15. den každého kalendářního měsíce, úroková sazba byla dohodnuta ve výši 16,90 % ročně, RPSN činila původně 18,11 %, následně (po navýšení úvěrového rámce na 50 000 Kč) 18,36 %. Z výpisu příjmových transakcí zaúčtovaných na účet žalovaného za období od 1. 2. 2022 do 6. 2. 2023 se podává, že právní předchůdce žalobkyně si ověřil tvrzený pravidelný měsíční příjem žalovaného. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného [číslo] bylo zjištěno, jak žalovaný postupně čerpal a splácel poskytnutý úvěr a že ke dni 27. 1. 2024 činily dlužné splátky částku 49 999,80 Kč. Žalovaný svůj úvěr řádně nesplácel, ke dni 27. 1. 2024 byl v prodlení s více než 2 splátkami, původní věřitel tak využil svého práva (zakotveného ve smlouvě v článku 7.2., stejně tak i ve Všeobecných obchodních podmínkách) a rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového úvěru ze dne 27. 1. 2024 prohlásil celý úvěr okamžitě splatným (po předchozí upomínce ze dne 26. 12. 2023). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2024 a z její přílohy [číslo] (seznam postoupených pohledávek ke dni 1. 4. 2024) soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému dopisem ze dne 9. 4. 2024 oznámeno původním věřitelem. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 4. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 11. 4. 2024 se podává, že žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) žalovaného před podáním žaloby upomínala o zaplacení dluhu.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník”), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve znění jejího dodatku podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec v konečné výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit (splácet dohodnutými měsíčními splátkami) spolu s úroky a poplatky dle platného ceníku.11. Právní předchůdce žalobkyně (původní věřitel) dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C‑ [číslo], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další, bod 37). Původní věřitel si při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjistil výši jeho pravidelného měsíčního příjmu, kterou ověřil z výpisu z účtu žalovaného. Dále žalovaného lustroval v insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra České republiky, žalovaného též prověřil v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Na základě těchto podkladů pak původní věřitel dospěl k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Soud vyhodnotil, že popsaným postupem původní věřitel řádně dostál své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného.12. Žalovaný peněžní prostředky čerpal, avšak svému závazku úvěr řádně splácet nedostál, dostal se do prodlení s více než 2 splátkami, právní předchůdce žalobkyně proto využil svého oprávnění založeného čl. 7. úvěrové smlouvy a prohlásil celý úvěr za ihned (ke dni 27. 1. 2024) splatný. S ohledem na uvedené vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně vůči žalovanému právo na vrácení celého nesplaceného úvěru včetně sjednaných úroků a poplatků. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, postoupení bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem. Aktivní legitimace žalobkyně je tak dána. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný žalobkyni dlužnou pohledávku neuhradil (žalovaný zůstal ve sporu pasivní a soud nezjistil nic tomu, že by žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni uhradil či že by dluh zanikl z jiného důvodu), soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně nároku žalobkyně na smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně. Žalobkyně smluvní úrok požaduje zaplatit jednak v kapitalizované formě počítaný z aktuální jistiny od 22. 11. 2020 do 1. 4. 2024, jednak ve výši 16,9 % ročně z částky 49 999,80 Kč za dobu od 2. 4. 2024 do zaplacení, na což má nárok. Jelikož je žalovaný v prodlení s hrazením peněžního dluhu, je podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. povinen hradit též úroky z prodlení. Žalobkyně úroky z prodlení požaduje zaplatit jednak v kapitalizované formě z řádně a včas nesplacených částek za období ode dne 22. 11. 2020 do 1. 4. 2024, jednak ve výši 14,75 % z částky 49 999,80 Kč za dobu od 2. 4. 2024 do zaplacení. I tento její požadavek je oprávněný.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 704,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 072 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 51 799,80 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a