11 C 317/2023-44 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 18. 4. 2023 domáhala zaplacení částky 145 422,52 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] uzavřené dne 13. 5. 2020 mezi účastníky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Žalovaná měla v době podání žaloby evidovaný pobyt na území České republiky, ode dne 26. 5. 2023 je přihlášena k trvalému pobytu na území Slovenské republiky. Mezinárodní pravomoc českých soudů je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a), b) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. V daném případě byl žalované úvěr poskytnut na území České republiky, kde žalovaná měla svůj závazek z úvěrové smlouvy i splnit, a proto může být žalovaná žalována u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.4. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.5. Soud provedl důkaz úvěrovou smlouvou [číslo] úvěrovými podmínkami, splátkovým kalendářem (výpis čerpání, splátek a úhrad), kartou klienta, výzvou ke splacení celého úvěru včetně poštovního podacího archu, předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:6. Dne 13. 5. 2020 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Úvěrové podmínky. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši úvěrového rámce původně 35 000 Kč a žalovaná se jej zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 29,88 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 3,05 % z výše úvěrového rámce, RPSN činila 34,33 %, celkem měla žalovaná splatit částku 40 665 Kč. Pro případ prodlení žalované se splácením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce bylo v čl. 6 Úvěrových podmínek sjednáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce, sjednaný úvěrový rámec činil 144 000 Kč. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem načerpala částku ve výši 151 637 Kč, na poskytnutý úvěr uhradila částku celkem 72 502 Kč (zjištěno ze splátkového kalendáře). Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně dopisem ze dne 11. 1. 2023 (odeslaným 12. 1. 2023) úvěr zesplatnila ke dni 11. 1. 2023 a vyzvala žalovanou k zaplacení zůstatku úvěru ve lhůtě do 14 dnů od sepisu této výzvy. Žalovaná žalobkyni po zesplatnění úvěru na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované k datu podání žaloby částkou 143 601,63 Kč na jistině, částkou 390,89 Kč na poplatcích za pojištění dle čl. 5 Úvěrových podmínek, částkou 430 Kč na nákladech na vymáhání a částkou 1 000 Kč na smluvních pokutách dle čl. 7 Úvěrových podmínek. Žalovaná dluh neuhradila, ač byla o úhradu upomínána v rámci předžalobní upomínky ze dne 30. 1. 2023, odeslané 31. 1. 2023.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Dle ustanovení § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr do výše sjednaného úvěrového rámce a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalované poskytla, žalovaná však svému závazku úvěr řádně splácet nedostála. Žalobkyně proto využila svého oprávnění založeného čl. 6 Úvěrových podmínek a úvěr zesplatnila. S ohledem na uvedené vzniklo žalobkyni vůči žalované právo na vrácení celého nesplaceného úvěru včetně sjednaných úroků. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná žalobkyni na žalovanou částku ničeho neuhradila, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně nároku žalobkyně na smluvní pokuty (sjednané v čl. 7 Úvěrových podmínek) v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku, na sjednané poplatky za pojištění a ujednané náklady účelně vynaložené na vymáhání, sjednaný úrok z úvěru a úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to od 15. dne následujícího po zesplatnění úvěru.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 099,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 818 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 145 422,52 Kč sestávající z částky 6 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 720 Kč ve výši 4 561,20 Kč.