11 C 329/2023-28 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí soudu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku na základě toho, že žalobce jakožto prodávající dne [datum] uzavřel s žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu (dále jen„ kupní smlouva“), na základě které se žalovaný stal vlastníkem osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka] (dále jen„ automobil“ či„ motorové vozidlo“). Žalobce opakovaně žalovaného vyzýval, aby vozidlo na sebe přepsal. Za žalovaného již zaplatil několik pokut.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal procesně pasivní.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).4. Soud učinil z provedeného dokazování (soud provedl k důkazu toliko listiny předložené žalobcem, když žalovaný zůstal nečinný) následující skutková zjištění:5. Z kupní smlouvy ze dne 22. 7. 2022 vyplývá, že předmětný automobil byl prodán žalovanému ze strany žalobce za částku 10 000 Kč. Dle čl. V kupní smlouvy tato smlouva nabyla platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu zástupci smluvních stran. Na smlouvě jsou podpisy obou smluvních stran.6. Z příkazu Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 30. 5. 2023 soud zjistil, že správní orgán Městský úřad Dvůr Králové nad Labem, Odbor dopravní a správní, oddělení dopravních přestupků, uznal žalobce jako provozovatele předmětného motorového vozidla vinným z přestupku v tomto příkazu specifikovaném a uložil žalobci jako provozovateli předmětného motorového vozidla správní trest pokuty ve výši 1 500 Kč.7. Z příkazu Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 6. 6. 2023 se podává, že správní orgán Magistrát města Karlovy Vary uznal žalobce vinným z přestupku, kterého se z nedbalosti dopustil tím, že jako vlastník předmětného motorového vozidla nezažádal do 10ti pracovních dnů o zápis změny vlastníka silničního vozidla u obecního úřadu obce s rozšířenou působností, přestože společnou žádost o zápis změny vlastníka vozidla byl v této lhůtě povinen podal jak prodávající tak kupující a to z důvodu převodu vlastnického práva k předmětnému motorovému vozidlu, když vozidlo dne [datum] prodal panu [jméno] [příjmení], a uložil žalobci správní trest pokuty ve výši 2 000 Kč.8. Z výzvy k uhrazení částky vydané Městským úřadem Říčany, Odbor správních agend a dopravy, oddělení úsekového měření rychlosti a vážení vozidel, ze dne 24. 7. 2023, bylo zjištěno, že žalobce byl jako provozovatel předmětného motorového vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku dne [datum] v [anonymizováno] hod na pozemní komunikaci v obci Tehov, ulice [ulice] x [ulice], ve směru jízdy na centrum, vyzván, aby uhradil částku ve výši 1 000 Kč.9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:10. Žalobce byl vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. Kupní smlouvou ze dne [datum] žalobce převedl vlastnické právo k motorovému vozidlu žalovanému za ujednanou kupní cenu 10 000 Kč. Žalobci byl udělen správní trest za to, že po prodeji vozidla nezažádal o zápis změny vlastníka silničního vozidla. Žalobci byly jako provozovateli motorového vozidla udělovány další správní tresty.11. Soud posoudil výše zjištěný skutkový stav po právní stránce následovně:12. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.13. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.14. Žalobce a žalovaný spolu uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl automobil, a to dle § 2079 a násl. o. z. a dle § 2085 a násl. o. z. (jelikož se jednalo o věc movitou). Vlastnické právo k automobilu přešlo již v okamžiku podpisu kupní smlouvy, tedy k okamžiku její účinnosti - viz shora citovaný § 1099 o. z.15. Podle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.16. Soud se tak zabýval existencí naléhavého právního zájmu na negativním určení vlastnického práva žalobce k vozidlu (§ 80 o. s. ř.). Z judikatury Nejvyššího soudu mj. plyne, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu je dán, jestliže bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel (viz rozsudek ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. , spisová značka, ). Stav zapsaný v registru silničních vozidel je totiž podstatný např. z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla).17. V daném případě je žalobce jako dosavadní zapsaný vlastník vozidla – i bez toho, aby soud určil vlastnictví žalovaného k vozidlu – nepochybně oprávněn podat žádost o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel (§ 8a odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel). Aby ovšem uspěl a došlo k zápisu žalovaného jako vlastníka, musí mj. předložit protokol o evidenční kontrole silničního vozidla. Ten však žalobce nemůže získat, neboť vozidlo již bylo žalovanému předáno a bez jeho součinnosti není možné jeho evidenční kontrolu provést. Judikatura Nejvyššího správního soudu přitom na požadavku předložení tohoto dokladu striktně trvá (viz rozsudek ze dne 28. 5. 2020, č. j. , spisová značka, ).18. Požadované určení tak má pro žalobce význam. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 12. 2016, č. j. , spisová značka, , dovodil, že údaje registru silničních vozidel je třeba pokládat za osobní údaje ve smyslu § 4 písm. a) tehdy účinného zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, který se na ně vztahuje (bod 18 až 20 cit. rozsudku). Povinností příslušného správního orgánu jako jejich správce je, aby zpracovávané osobní údaje byly přesné: v opačném případě musí přistoupit k jejich likvidaci, tj. odstranění (§ 5 písm. a/ uvedeného zákona). Změna údajů tak musí být učiněna i na žádost osoby, která je jako vlastník stále v registru evidována, ale dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem vozidla již není, tedy že údaje jsou nepřesné (viz body 23 a 30 cit. rozsudku). K tomuto postupu musí dojít zejména v případě, kdy je správnímu orgánu předložen určovací rozsudek soudu, podle nějž zapsaný vlastník není skutečným vlastníkem vozidla (viz body 29 a 30 cit. rozsudku). Na této povinnosti nic nemění ani skutečnost, že současně nelze zapsat nového vlastníka (jako v tomto případě, kdy tomu brání absence protokolu o evidenční kontrole) a v registru by v důsledku toho nebyl nikdo zapsán (viz body 25, 26 a 30 cit. rozsudku). Uvedené závěry se plně uplatní i v kontextu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, které obsahuje obdobné povinnosti správce (viz čl. 2 odst. 1, čl. 4 body 1 a 2 a čl. 5 odst. 1 písm. d/ a odst. 2).19. Z výše uvedených rozhodnutí vyplývá, že pokud se nemůže osoba domoci svého zápisu v registru vozidel standardním způsobem, pak tak lze učinit skrze určovací žalobu u soudu, kdy daná osoba má naléhavý právní zájem, pokud bez této žaloby nelze dosáhnout změny v zápisu. V daném případě je patrné, že žalovaný tak zatím neučinil a zřejmě tak ani nehodlá učinit. Žalobce tak již učinit nemůže, protože zřejmě již nedisponuje doklady potřebnými k přepisu vozidla dle § 8 odst. 4 zák. č. 56/2001 Sb. a také nemůže provést přepis vozidla s ohledem na to, že nemá k dispozici předmětný automobil, a tak nemůže provést evidenční kontrolu dle § 10 odst. 1 zák. č. 56/2001 Sb.20. V daném případě se žalobce domáhá tzv. negativní určovací žaloby, tedy určení, že není vlastníkem daného vozidla. V tomto případě žaluje na určení původní vlastník s tím, že již nechce být zapsán v registru vozidel jako vlastník. Negativní určovací žaloba je v daném případě vhodná v tom ohledu, že žalobce si nemůže být jist, kdo je aktuálně vlastníkem vozidla (nemůže si být jist, zda ho žalovaný již dále neprodal, daroval, apod.), tedy s ohledem na to, že soud rozhoduje ke stavu, který je zde ke dni vyhlášení rozsudku, pak žalobce si může být toliko jist, že není k tomuto datu vlastníkem daného vozidla, ale nemůže si být zcela jist, zda je žalovaný vlastníkem daného vozidla – tedy jeví se jako jistější žalovat skrze negativní určovací žalobu než na určení, že vlastníkem vozidla je žalovaný.21. Jelikož žalobce prokázal naléhavý právní zájem na negativním určení svého vlastnic