11 C 40/2024-49 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalované uložena povinnost vydat žalobci vypůjčené knihy specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku a zaplatit tzv. zpozdné 5 286 Kč, eventuelně, pokud bude zjištěno, že je žalovaná vypůjčené movité věci nemá, povinnost zaplatit částku 1 884 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody za nevrácené vypůjčené věci a tzv. zpozdné 5 286 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.4. Přihláškou žalované má soud za prokázané, že se žalovaná dne 27. 5. 2020 přihlásila mezi uživatele knihovny a zavázala dodržovat knihovní řád žalobce a prohlásila, že je mu tento řád znám.5. Z čl. 29 odst. 1 knihovního řádu žalobce vyplývá, že nevrátí-li čtenář vypůjčené knihovní jednotky ve stanovené výpůjční době, účtuje mu knihovna zpozdné, jehož výše se řídí platným ceníkem, který je přílohou č. 2. Z ceníku se pak podává, že výše zpozdného činí 1 Kč za 1 zpožděnou knihovní jednotku za 1 půjčovní den (pondělí – sobota).6. Přehledem výpůjček žalované má soud za prokázané, že si žalovaná ve dnech 25. 9. 2020 a 10. 10. 2020 vypůjčila od žalobce knihy uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen „knihy“).7. Upomínkou žalobce ze dne 29. 8. 2023 včetně poštovní podací stvrzenky a doručenky má soud za prokázané, že žalobce žalovanou vyzval k vrácení půjčených knih, výzva byla žalované odeslána poštou dne 29. 8. 2023, žalovaná si zásilku v úložní lhůtě nevyzvedla.8. Vyčíslením cen půjčených dokumentů (knih) má soud za prokázané, že částka 1 884 Kč žalobcem alternativně požadovaná žalobou odpovídá současné výši cen těchto dokumentů na trhu.9. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru:10. Žalovaná se dne 27. 5. 2020 zaregistrovala vyplněním přihlášky jako uživatel žalobce a zavázala se dodržovat knihovní řád žalobce. Ve dnech 25. 9. 2020 a 10. 10. 2020 si od žalobce vypůjčila knihy uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, které žalobci ve lhůtě stanovené knihovním řádem nevrátila.11. Soud dospěl k následujícím právnímu závěru:12. Dle ust. § 2193 občanského zákoníku smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.13. Dle ust. § 1040 odst. 1 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalovaná, aby ji vydal.14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že na základě provedené registrace žalované jako uživatele žalobce a jejího souhlasu s knihovním řádem byla mezi žalobcem jako půjčitelem a žalovanou jako vypůjčitelem ohledně knih specifikovaných ve výroku I. rozsudku platně uzavřena smlouva o výpůjčce ve smyslu ust. § 2193 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná porušila své povinnosti stanovené zákonem a knihovním řádem žalobce, neboť vypůjčené knihy ve stanovené lhůtě žalobci nevrátila. Žalobce požadoval v tomto řízení vrácení knih, eventuelně pro případ, že žalovaná vypůjčené knihy nemá, zaplacení jejich ceny, kterou stanovil dle obvyklých cen těchto dokumentů na trhu. Vzhledem ke skutečnosti, že v průběhu řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že žalovaná není schopna předmětné dokumenty žalobci vydat, poskytl soud ochranu vlastnickému právu žalobce dle § 1040 občanského zákoníku, tedy vyhověl reivindikační žalobě a uložil žalované požadované knihy žalobci vydat. Soud vyhověl i nároku žalobce na tzv. zpozdné, když tento sankční poplatek vyplývá z jeho knihovního řádu, který se (resp. povinnosti z něj plynoucí) žalovaná zavázala dodržovat.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 626,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 7 170 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč.16. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobci byl soudem vyměřen soudní poplatek ve výši 2 000 Kč dle položky č. 4 bodu 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (který žalobce na výzvu soudu řádně uhradil). Žalobce však v žalobě uplatnil současně dva samostatné nároky (na vydání věcí a na zaplacení částky 5 286 Kč), má tak povinnost zaplatit ještě soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle položky č. 1, Anonymizováno, bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Soud tedy uložil soud žalobci výrokem IV. tohoto rozsudku, aby uhradil na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 1 000 Kč.